Vědecký oběžník – únor 2023
Jaro nám už pomalu začíná ťukat na dveře, byť se Zima snaží zubynehty udržet u moci. Pojďte si v mezičase přečíst pár slov a vět o tom, co se v únoru událo ve vědě nového. Zvu vás.
Mé psaní bylo opět provázeno hudbou, jelikož dobré zvyky se mají dodržovat a rozvíjet. Tentokrát se slova skládala do vět za hlasu houslí, jejichž struny umně rozezvučel americký houslový virtuoz Joshua Bell. Pusťte si jej ke čtení a nechte se vtáhnout - do vědy i do magického zpěvu Stradivariho dřeva.
Co vás v tomto čísle čeká:
CO NOVÉHO U NEJMENŠÍCH
🧪 Ze zkumavky, aneb když to po staru nejde
Diskuze na téma léčby neplodnosti a umělého oplodnění se častokrát stáčejí i směrem k úvahám, zda děti počaté za asistence osob v bílých pláštích a gumových rukavičkách nejsou v pozdějším věku ohroženy nějakými dosud neodhalenými zdravotními riziky. Podle vskutku rozsáhlé studie zabývající se touto problematikou si mohou rodičové i děti oddechnout. V porovnání s klasicky počatými dětmi neshledali badatelé žádných významných rozdílů v kardiometabolickém (se omluvuju, ale to slovo je prostě cool) zdraví – tedy v krevním tlaku, srdečním tepu, hladině tuků a cukrů v krvi. Drobné rozdíly v hladině cholesterolu v dětství se do dospělosti stihly srovnat. V dospělosti vědci zaznamenali u dětí „ze zkumavky” mírný vyšší tlak, který však nemá vliv na funkci.
Do výzkumu bylo zapojeno přes 35 tisíc dětí, které byly sledovány od raného dětství do rané dospělosti. Vědci plánují jejich dlouhodobé sledování i v dalších letech, aby se mrkli na potenciální změny zdravotního stavu v průběhu dospělosti.
JAK SE VEDE, IMUNITO?
☕ Kafaři všech zemí: slyšte, slyšte!
Jste-li čtenáři Oběžníku již delší dobu, tak víte o mé lásce k čaji, spíše než k temnému kofeinovému dryáku, jemuž holduje většinová populace západního světa. Nicméně právě o něm bude tento odstaveček. Mé oko totiž zaujaly studie zabývající se protizánětlivými účinky kávy s mlékem. Vědci přišli s tím, že když se spojí bílkoviny mléka s antioxidanty v kávě (tzv. polyfenoly), tak prý až zdvojnásobují protizánětlivé vlastnosti imunitních buněk! A copak jsou to ty polyfenoly? Jsou to látky pomáhající zmírňovat prozánětlivé procesy v našem těle, čímž chrání tkáně před poškozením. V kombinaci se složkami mléčných bílkovin se tato jejich schopnost ještě umocňuje. Nacházejí se nejen v kávových zrnech, ale i v čaji (ha!), červeném vínu či pivu, různém ovoci a zelenině. Výzkum byl proveden zatím jen na buňkách, ale v plánu jsou studie na zvířecích modelech. Vidina možnosti schovat polyfenoly do bílkovinného obalu a zlepšit tak jejich vstřebatelnost i účinky na lidské zdraví žene vědce kupředu. Jsem zvědavá, k čemu dospějí. Já jdu zjistit, zda někdo nedělal obdobnou studii s čajem. To by v tom byl čert!
NERVY Z OCELI
🎶 Zahrajte si na nervy
Hudba je balzámem pro duši i pro naši myslivnu. Zvyšuje produktivitu a množství nervových spojení v mozku, klidní rozbouřené emoce nebo je naopak dostává do varu (zvláště na koncertech idolů dívčích srdcí), sbližuje a rozvíjí kreativitu. Neslyšíme ji jenom ušima, ale vnímáme ji celou svou bytostí díky vibracím, jež v nás rezonují. O jejích účincích na pubertální výrostky informuje studie zabývající se vlivem hudební výchovy na dospívající mládež. Výsledky ukazují, že kromě hýčkání buněk v mozku pomáhá navodit i životní pohodu do bytí (nejen) studenstva všeho druhu. Autoři studie vyzdvihují fakt, že využití hudby by mohlo poskytnout žákům tolik hledaný klid, propojení s komunitou a pozitivní rozvoj emocí po letech pandemického šílenství, jež je dovedlo k nálepce „ztracená generace“. Hrajete na nějaký nástroj? Není to zas taková věda a přináší to zázraky do života plného stresu a odpojení se od okolí a vlastně i od sebe samých. My si s mojí drahou ratolestí rády hrajeme s kovovým bubínkem štěstí, perkusemi, klávesami a teď se učíme hrát na irskou flétnu. Hudba spojuje. Zkuste to a uvidíte.
.
⚔ Budeme bojovat do poslední buňky!
Řada neurodegenerativních chorob včetně choroby Alzheimerovy je spojena s poškozenými imunitními buňkami (tzv. mikrogliemi) v mozku. Nová studie vnáší naději do terapie těchto onemocnění prostřednictvím možnosti nahrazení zmíněných buněk novými.
Problémem vnesení zdravých mikroglií do mozku pacientů je to, že nemocné buňky zabírají místo, kam by měly přijít buňky zdravé, a odmítají opustit své pozice. Vědci ale přišli na to, jak nemocné buňky zabít a uvolnit tak příslušný plácek pro nové pracanty. Místo Domácí Pojízdné Lékárny by tak pacienti mohli dostat Rotu Bojových Buněk, které pomohou mozku bránit svou šeď. Tedy nějaké ty tobolky budou muset zobat, aby se zahájil čistící proces v mozku a vybily se původní poškozené buňky. A teď se jistě zamýšlíte nad tím, jak to pomůže – vždyť ta medikace musí zabít i buňky nově příchozí. Ha! Autoři studie nejsou žádná ořezávátka a tento drobný zádrhel složitě vyřešili. Přenášené zdravé buňky totiž dostaly od vědců do vínku jednu speciální vlastnost: „kryptonit“ na ně nepůsobí. Výzkumy na myším zvířecím modelu jsou slibné a výsledky ukazují, že nové buňky v mozku prosperují, zatímco poškozené buňky umírají. Pozitivní je, že vědci zvolené léčivo je již schváleno pro použití na lidech. Teď ještě vypilovat přenos upravených buněk do lidí. A nejen to, vědci doufají, že se jim podaří vybavit buňky takovým arzenálem, který by mohl rozpoznat budoucí nebezpečí a zasáhnout proti němu dříve, než se projeví. Pokud vše půjde dobře, tak by mohla být léčba vyvinutá do deseti let. No vida 💜
KÁMOŠ NÁŠ, JAK HROM – JE MIKROBIOM
🧪 Tak zas zpátky ke zkumavkám, přátelé
Jsou to bezmála čtyři roky, co jsem slavila průlomový článek prokazující existenci mikrobiomu ve vyvíjejícím se plodu. Do té doby se o něm jen vedly sáhodlouhé vědecké debaty. Před pár dny mi do feedu skočil článek, který potvrzuje můj léty vytrénovaný styl odpovědí na zvídavé dotazy, za nějž dostávám občas vyhubováno: pravděpodobně to je takto, ale jistě vám to neřeknu, protože zítra to může být jinak. Jisté jsou jen dvě věci – smrt a daně. Biologické systémy jsou nevyzpytetalné, lidská chybovost je nevyhnutelná a experimenty se můžou po...kazit aniž bychom tušili, co se sakra stalo.
A o čem že to ten článek tedy byl? Jeho autoři se mrkli na studie zabývající se fetálním mikrobiomem a došli k závěru, že v nich je řada chyb a průkaz mikrobiomu stojí na vodě. Tedy spíše na vzorcích, které byly během odběru nebo po něm kontaminovány bakteriemi nepocházejícími z plodové vody či plodu. Sumasumárum, vědci se opět vrátili k původnímu tvrzení, že plod je sterilní a k jeho osídlení bakteriemi dochází až po porodu. Nicméně vyzvali své kolegy k přesunu zpět na experimentální startovní čáru a přikládají k tomu zevrubný návod, jak se kontaminacím vzorků pro příště vyhnout.
.
O nepřesnostech ve výzkumu mikrobiomu se píše i v další studii zaměřené pro změnu na celou metodologii studia mikrobiálních společenstev – ať už se jedná o naše střevní kamarády, nebo o mikroby schopné vyrábět biopaliva. Zdá se, že v současnosti dostupné databáze mikrobiální DNA jsou neúplné a jejich použití k identifikaci bakterií v odebraných vzorcích může vést k chybným výsledkům. Autoři výzkumu jako první poukazují na významné nedostatky dosud využívaných technik a nabádají k rozšíření databází pro zpřesnění vědeckých analýz. Než se tomu stane, měly by prý být výsledky mikrobiálních studií zaměřených na ne moc dobře prozkoumané mikroby vykládány s opatrností.
.
🥃 Sklenička sem, sklenička tam...
Jaký je váš vztah k alkoholu? Můj záporný z mnoha důvodů. Bohužel k opojným nápojům tíhne velké množství lidí a prý každý třetí dospívající Evropan až příliš často končí s více promilemi v krvi, než by bylo zdrávo. Na to, co popíjení půlnočního vína dělá s mikrobiomem mladých lidí se mrkli vědci z Irska a výsledky...no, nebyly dobré, kupodivu. Bezbřehé nasávání u dospívajících totiž mění jejich střevní mikrobiom, což v konečném důsledku vede k narušení schopnosti rozpoznávat emoce a zvýšené touze po další skleničce. Možná vám to bude připadat jako sci-fi, ale již mnoho studií potvrdilo, že mikrobiom je jedním z regulátorů emocionálního a sociálního vnímání. Střeva a mozek jsou propojeny a prohlášení „jste to, co jíte (a pijete)“ je pravdivější, než si možná myslíte. To, co přijímáte ve formě stravy, vás ovlivňuje nejen z hlediska stavby těla a jeho tukových skladišť, ale i z hlediska toho, jak se chováte, jak spíte, jak se cítíte.
K poruchám vnímání přetrvávajícím až do dospělosti se tedy připojuje další jezdec chlastokalypsy. Já jsem ta poslední, jež by si dovolila lidem něco kázat, ale nedá mi to, abych alespoň nevyslala písmenkovou prosbu – když už pijete, pijte s rozumem a nepřehánějte to. Ony to totiž děti vidí a pak to tuze rády kopírují.
NĚCO O ZDRAVÍ
🩺 Světlo ve tmě
Četli jste Harryho Pottera? Vy, kdo ano, tak si zajisté vzpomenete na scénu, v níž paní Weasleová málem přizabila svého drahého chotě za to, že si nechal sešít poranění pomocí nekouzelnických (a.k.a. mudlovských) stehů. Přesně tato pasáž se mi vybavila při četbě studie věnované novému šicímu materiálu, jenž má antimikrobiální vlastnosti, a navíc na lékařských zobrazovacích zařízeních svítí (a není k tomu třeba ani říci Lumos, považte!).
Zhruba 2-4 % pacientů po operaci zažijí „radosti“ spojené s nechtěnou infekcí v místě zákroku. Tomu by mohl zamezit výše zmíněný nově vyvinutý šicí materiál, u něhož vědci prokázali schopnost zlikvidovat 99 % lékově rezistentních bakterií v okolí stehů během 6 hodin po jejich aplikaci. Co se týče světélkování, tak to je na CT skenech prý patrné ještě po 3 týdnech, což by zase mohlo pomoci lékařům při sledování, jak se jejich pacienti zotavují po operaci.
A z čeho ten zázrak vlastně je, ptáte se? Inu, základem jsou uhlíkové nanočástice („Svítim, jsem světluška!“) a jód („Odpor je marný!“). Testy prokázaly netoxičnost materiálu a spolu s nízkou cenou a relativně jednoduchou výrobou to dává dohromady takřka utopický obrázek. Jásáte? Tak vydržte. Zatím to zkoušeli na kuřatech. Teď jsou teprve na řadě lidi. Držme si pěsti ať to projde všemi potřebnými studiemi a může to vyrazit do nemocnic.
PÁR ZAJÍMAVOSTÍ
♻ Plastová dieta
O plastokalypse slyšíme poslední roky čím dál více, především v souvislosti se zamořením oceánu a vod plasty a mikroplasty. Výpočty týkající se plastové masy ale vědcům pořád nějak nevycházely. Část plastu někam mizela. A tak se jedna vědkyně rozhodla podívat se tomuto hlavolamu na zoubek. Tedy spíše bakteriím – konkrétně mořskému Otesánkovi známému pod jménem Rhodococcus ruber. Laboratorní piplačka se speciálně upravenými plasty, umělou mořskou vodou a bakteriální kolonií přinesla pozoruhodné výsledky. Poprvé bylo přímo prokázáno, že výše zmíněná bakterie je nejen schopna požírat plasty, ale dokonce je umí i trávit za vzniku oxidu uhličitého a dalších látek. Odhadem je Rhodococcus ruber schopna rozložit více než 1 % mořského plastu ročně. To sice není moc a rozhodně to neřeší oceánský plastový problém. Nic to však nemění na faktu, že příroda si nakonec poradí opravdu se vším. Nyní se autorka studie pouští do potvrzení laboratorních pozorování ve volné přírodě a první data vypadají slibně – „divoké“ bakterie si na plastech smlsnou i na svobodě.
Nejenom Rhodococcus ruber je však schopna baštit plasty. Existují i další bakterie recyklující plastový a rostlinný odpad. Taková Comamonas testosteroni na těchto dobrotách též ráda hoduje. Vědci po ní koukají lačným pohledem a snovají plány na její využití v biotechnologických platformách pro recyklaci plastového odpadu. Ba co víc, tahle bakteriální kráska umí trávit i syntetické prací prostředky.
Mimochodem, víte, kolik mikrovláken se uvolní během praní do odpadní vody? Jeden z posledních výzkumů ukázal, že se ve Velké Británii za rok uvolní během praní prádla mikrovlákna odpovídající hmotnosti zhruba 600-1500 takových těch jejich červených dvoupatrových autobusů. Autorům studie se podařilo vyvinout test zjišťující, kolik mikrovláken se do odpadních vod uvolňuje z různých oděvních materiálů a jak tento proces ovlivňují prací programy. Zdá se vám odhad vědců děsivý? V porovnání s tím, kolik odpadu vyprodukuje britský oděvní průmysl za rok je to maličké číslo. Posuďte sami: ročně jim na skládkách skončí 365 000 tun oblečení. Je to smutné, ale je to tak...
.
😢 Samota a osamění nejsou pro mladý ani pro starý
Dostaly se mi pod ruku dva články týkající se zdravotního dopadu samoty/sociální izolace a osamělosti. Pozor, neplést. Je mezi nimi rozdíl. Zatímco samota či sociální izolace je stav, kdy je člověk izolován od ostatních lidí nebo se stýká s lidmi velice málo, osamění je definováno jako bolestný pocit, kdy člověk zažívá menší sociální interakci s blízkými lidmi, než by si přál. Můžete být sami, a přitom se necítit osamělí (introverti pochopí 😄). Můžete být osamělí, a přitom stát uprostřed místnosti vám zcela neznámých lidí (introverti pochopí 😅).
Podle pozorování na zvířatech může přílišná sociální izolace vést k poruchám paměti a učení, stejně jako k dalším poruchám chování. Řada studií věnujících se této problematice se zaměřila na neurony ukazuje se však, že mnohem větší roli zde hrají nejpočetnější buňky v mozku, tzv. astrocyty. Mají různé funkce od podpory neuronů po tvorbu hematoencefalické bariéry. Za normálních okolností pomáhají, aby paměť fungovala. Pokud je však člověk izolován od sociálních interakcí (tj. sedí doma na zadku a se světem komunikuje prostřednictvím poštovního holuba), tak paradoxně funkce mozkových obvodů a tvorbu paměti potlačují.
Co dělá s lidmi domácí vězení jsme mohli pozorovat v minulých letech a vskutku to není nic pěkného pro psychičku a v konečném důsledku ani pro fyzičku. Ačkoli jsem duší i tělem introvert a bude to ode mne znít divně: lidi, choďte mezi lidi. Aspoň občas. A tím nemyslím do práce, ale ven za přáteli a rodinou. Já se taky jednou za čas přinutím vylézt z jeskyně. Je to zdravý. Psali to v novinách.
.
Druhý zmiňovaný článek pojednává o tom, jak samota a osamělost zvyšují riziko srdečního selhání (a to prý až o 15-20 %). S tím, že devastující účinek osamělosti na srdce je vyšší než účinek samoty. Je-li člověk zároveň sociálně izolovaný a osamělý, je to velký špatný. A je to velký špatný i tehdy, když izolován není, ale cítí se osamělý. Vědci sbírali data celkem 12 let od více než 200 000 dospělých ve středním a vyšším věku. Výsledky hovoří jasně. Lidi k přežití potřebují svůj kmen, jinak jim prostě a jednoduše pukne srdce žalem.
Všem nevěřícím Tomášům (věřící Tomášové prominou), co si pořád myslí, že psychická pohoda není v životě až tak důležitá: doufám, že vám to doskočí dřív, než vám přeskočí. Zdravá hlava je základ. Spolu se zdravými střevy.
A TROCHA KONTROVERZE NA ZÁVĚR
🍫 Čokoláda z tiskárny
Máte rádi čokoládu? Já pro ni mám slabost a je jen málo lidí, kteří jí neholdují. Akorát se tato pochutina neřadí mezi nejzdravější potraviny na světe. Proto přišli vědečtí myslitelé a vyvinuli zdravou nízkotučnou čokoládu, kterou lze vytisknout na 3D tiskárně. Ne, toto není sci-fi a nenacházíme se na placaté podnikavé lodi uprostřed vesmíru. Skutečně tomu tak je. Hlavní autor tohoto počinu se dal na tvorbu tzv. funkčních potravin – poživatin speciálně navržených tak, aby byly zdraví prospěšné. Ještě krok a jsme u amarounů, přátelé!
.
🌋 Zmar, spoušť, zkáza
Nevím, čím to, ale únorové vědecké zprávy byly plné výzkumů zaměřených na vyloženě „optimistická“ témata. Jelikož vím, že mnozí z vás prožívají životní Kámasútru (tj. život s vámi... cvičí všemi možnými kreativními způsoby), tak se snažím držet Oběžník na veselé notě. Tuhle zprávu si však neodpustím, protože je z mé oblíbené sekce „ať už je ten projekt dobrý nebo špatný, v bdělém stavu nemohl být vymyšlen“. Citlivé duše, nechť odstavec raději přeskočí.
Jeden profesor a jeden nezávislý badatel se pustili do studia zaměřeného na celosvětové důsledky snížení slunečního svitu způsobené jadernou válkou, erupcí supervulkánu nebo dopadem asteroidu. Tyto scénáře pak zkoumali v rámci 38 ostrovních států a posuzovali jejich soběstačnost a šanci na přežití v podmínkách nukleární zimy. Pečlivé ohledání výsledků vyplivlo pět vítězů, jimiž jsou Nový Zéland, Austrálie, Island, Vanuatu a Šalamounovy ostrovy. Uvedené státy by byly prý schopny vyprodukovat dostatek potravin pro své obyvatelstvo, i když by zbytek světa zhasl. Bohužel by dojely na nedostatek jiných zdrojů, které mají z dovozu. Tak třeba Nový Zéland by měl problém (nejen) s palivy, i když mezi vyjmenovanou pětkou je na tom nejlépe. Autoři studie shrnují, že samozřejmě v plánu není žádná katastrofa podobného měřítka – ale bylo by dobré se na ni připravit. Výzkum byl publikován v časopise Risk Analysis...
Ano, má duše v chumloučkém župánku utkaném z černočerného humoru a zdobeném sarkastickou nití zřejmě skončí v plamenech pekelných, ale přišlo mi to vše tak absurdně komické, že si teď musím jít utřít monitor poprskaný čajem. Je třeba nebrat život tak vážně, stejně ho nikdo z nás nepřežije. Nevíme, co bude zítra. Hernajs já ani nevím, co budu mít dneska k večeři. Žijte teď. Až přijde zítřek, žijte zítřek. Sice se říká, že kdo je připraven, není překvapen, ale není možné se připravit na všechno. Tak se nechmuřte, to nepomůže. Naopak, udržet si pozitivní mysl dokáže pomoci mnohem víc – to je prosím vědecky prokázané!
.
🦄 Zvířátka na závěr
Ačkoli televizi nesleduji již několik let, stále se mi drží v paměti pasáž z nejmenovaných televizních novin věnovaná zvířátkům. Jelikož byl únor krom katastrof bohatý i na zprávy o „němých“ tvářích, tak si pojďme na závěr dát diváky oblíbenou část o mazlíčcích.
.
„Myslí“ umělá inteligence jako člověk? Výsledky studie psychologů z Univerzity v Iowě odhalují, že neuronové sítě umělé inteligence se na základní úrovni vyrovnají...fungování holubího mozku. Oba „systémy“ pracují na podobné bázi – využívají tzv. asociativního učení. Jinými slovy učí se na základě metody pokus-omyl, nikoli na základě logického uvažování. Umělá inteligence má však oproti holubům (a lidem) eso v kyberrukávu, a tím je obrovská paměť. Nedá se tedy říct, že myslí stejně nebo je dokonce inteligentnější než člověk. Díky své úložné kapacitě lidi v učení prachsprostě překoná, protože náš šedý paměťový disk jednoduše není tak velký. Chcete vědět víc? Mrk sem.
.
Ukažte rybě fotku a ryba se pozná! Říkají autoři studie zaměřené na kognitivní/poznávací funkce obratlovců. Přitom to zásadní, co hraje v poznání roli není tělo ryby, ale její obličej. Jedná se o první studii, které prokázala, že ryby dokáží vnímat a poznat sama sebe. To jsou mi věci! Více zde.
.
Kakadu Goffinův se vedle šimpanzů zařadil mezi zvířata, která používají, a dokonce si s sebou i nosí různé nástroje, pokud to situace vyžaduje. Nenašli byste u nich v opeřených kapsách sice ani hasák, ani kladivo, ale umí si vyrobit sadu náčiní na základě vyhodnocení složitosti úkolu, tj. jak těžké je se k vybrané potravě dostat. Vědci například testovali papoušky kakadu, za jak dlouho se dokáží dostat do krabičky s kešu oříšky, poskytnou-li jim špičatou tyčinku a rozpůlené plastové brčko. Figaro a Fini to dali za 35 sekund. Tleskám! Podrobněji zde.
.
Hyperolius ukaguruensis. Žába bez hlasu z tanzanského pohoří Ukaguru. Nově a zcela náhodou objevená při pátrání po žábě Churamiti maridadi, která bohužel už prý stihla vyhynout. Vědci tak sice smutní nad odchodem jedné žabky, zároveň však slaví objev jiné žabky. Mohla by pro naše žáby pořádat online kurzy Umění mlčet. Snad se nechá ukecat. Za více info jděte tudy.
Zde končí mé vyprávění, těším se příště na přečtení.
Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!
Krásný večer vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
Po sepsání únorového vydání na mne Toggl track vyplivl celkem 26 hodin a 9 minut strávených nad stránkami tohoto listu. Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mi přispět na čaj, kterého je při jeho psaní propito několik litrů.