Vědecký oběžník – duben 2023
Aprílové počasí dostálo svému jménu a pěkně si s námi v minulých týdnech pohrálo. Pojďte si nalít teplý nápoj, zalézt si do deky a přečíst si pár řádků o vědě. No, možná víc než pár...
Valná většina dubnového Oběžníku vznikla na samotě u lesa, v maličké maringotce s výhledem na rybníček hostící žabí orchestr. To je taky jeden z důvodů, proč byl sepsaný takřka za polovinu doby, než mi to trvá obvykle (a tak jsem přidala pár článků navíc…). Během sázení liter do Substacku po návratu zpět do Prahy se kolem mne vznášely noty, kterým vzdechl klavírní hlas Benny Garner. Přeji příjemný poslech, zvolíte-li si jeho tvorbu jako kulisu k vaší četbě.
Co vás v tomto čísle čeká:
CO NOVÉHO U NEJMENŠÍCH
🤔 Kázeň, disciplína a škoda rány, která padne vedle...?
V Irsku se zase jednou podívali na duševní zdraví dětí a vlivy, které jsou pro jeho utváření zásadní. Podle všeho ovlivňuje vývoj dětské psychiky vícero rizikových faktorů, mezi něž spadá pohlaví (dívky jsou psychicky křehčejší než chlapci), fyzické zdraví a socioekonomický status (děti samoživitelů jsou ohroženější než děti z celistvých rodin, případně děti z bohatšího prostředí byly psychicky více v pohodě než děti z prostředí chudého). Nu a k výše zmíněnému se řadí i styl výchovy. Ukázalo se, že přílišná přísná výchova ze strany rodičů, kdy je kladen důraz na tvrdé zacházení ať už psychické nebo fyzické, zvyšuje u malých dětí okolo tří let riziko vzniku trvalých psychických problémů. V devíti letech vykazovaly takové děti 1,5kát vyšší pravděpodobnost výskytu příznaků špatného duševního zdraví, mimo jiné úzkost, asociálnost, impulzivní či agresivní chování a hyperaktivitu. A co si představit pod tvrdým zacházením? Pravidelné křičení na děti, trestání dětí jejich izolací či nepředvídatelné hrubé zacházení v závislosti na náladě rodiče. Do výzkumu bylo zahrnuto přes 7500 dětí a každé desáté dítě spadalo do kategorie vysokého ohrožení duševního zdraví. Výchova je sice jen jedním z faktorů, který do vývoje psychiky kecá, ale měli bychom si uvědomit, jak moc do toho kecá a jak moc dokážeme ovlivnit to, kam naše děti budou směřovat. Vyvarování se negativnímu emocionálnímu prostředí doma sice nemusí zcela zabránit rozvoji špatného duševního zdraví, pokud jsou ostatní faktory velmi „hlasité“, pozitivní a vřelá výchova však může děti podpořit a poskytnout jim bezpečný prostor pro uvolnění od stresu. Netvrdím, že děti nepotřebují pevné hranice, právě naopak. Ale ty hranice by, milí čtenáři, neměly být obehnané elektrickým ohradníkem a ostnatým drátem...
JAK SE VEDE, IMUNITO?
🦷 Kartáčkem proti artritidě
Co má zdraví zubů společného s „chronickým autoimunitním zánětem kloubní výstelky, který ohrožuje i srdce, plíce a oči“? Možná více, než byste tušili. Vědci objevili stopy bakterií spojených s parodontitidou ve vzorcích odebraných pacientům s revmatoidní artritidou. Ba co víc – pravidelné návštěvy zubaře mohou patrně pomoci zmírnit bolesti kloubů zasažených artritickým zánětem. Sesbíraná data ukazují, že lze bakterie spojené se zánětem dásní vysledovat ve vzorcích ještě před vypuknutím revmatoidní artritidy. Jedna z cest, jak zabránit jejímu rozvoji by tedy mohla být skrze předepsání ústní vody a zvýšení péče o zubní dutinu. Krom toho by toto mohla být možná i cesta, jak předcházet i jiným onemocněním včetně rakoviny. Slovy mé dcery – hustý, co? Dbejte o své zuby, má to smysl! Hmm, bych se už měla po roce zase objednat k zubaři...
NERVY Z OCELI
🥗 Na demenci stravou
Studiu vlivu středomořské stravy na naše zdraví se v minulosti věnovala již řada výzkumných týmů. Nově publikovaná data z dosud nejrozsáhlejšího výzkumu svého druhu přináší informace o tom, jak středomořská strava bohatá na mořské plody, celozrnné výrobky, ovoce a ořechy snižuje riziko demence o 23 %, tj. takřka o čtvrtinu. Do studie bylo zahrnuto celkem 60 298 osob z Velké Británie, které byly sledovány po dobu 10 let, během nichž se v této skupině vyskytlo 882 případů demence. Výsledky naznačují, že by i jedinci zatížení zvýšeným genetickým rizikem mohli benefitovat ze změny jídelníčku a snížit si tak pravděpodobnost rozvoje onemocnění. Vztah mezi genetikou a stravou hodlají autoři studie ještě blíže prozkoumat, protože sesbírané informace nebyly jednoznačné. Navíc je třeba zaměřit výzkum i na další světové populace, aby se jeho výsledky daly generalizovat. Faktem zůstává, že talíř s krakenem nadívaným ořechovou nádivkou s olivami může ochránit vaše mozkové obvody před německými nájezdníky. Když já ty mořský příšery tak nerad... krom krevet. Krevety můžu 😋
.
🖼 Umění nemusí vyřešit všechny vaše problémy...ale dokáže vám pomoci je překonat
Máte rádi umění? Finská studie poodkrývá tajemství vlivu umění na naše emoce. Sledováním reakcí účastníků výzkumu na různá umělecká díla vědci podrobně zmapovali, jak umělecká díla působí na naše přijímače. Čím silněji lidé tělesně reagovali na umělecké dílo, tím silnější emoce prožívali. Zajímavé je, že ať už bylo dílo sluníčkové, nebo plné smutku a děsu, lidské emoce byly ve většině případů pozitivní. Pokud byly součástí díla lidské postavy, působili na pozorovatele jako magnet. Prostřednictvím tzv. zrcadlení se dokázali pozorovatelé vžít do vyobrazených lidí a jejich emocí. Výsledky studie ukazují, jak velký vliv má umění na naši psychiku a daly by se využít např. při rehabilitaci a pro podporu duševního zdraví. Smutníte? Zajděte si třeba do galerie na nějakou tu výstavu.
Nebo sedněte za klavír. Hudbě a jejímu působení na mozek a jeho kognitivní (poznávací) funkce se věnuje ženevská studie, která si vzala na paškál stárnutí a jeho dopady na pracovní paměť. Autoři výzkumu dospěli k závěru, že poslech hudby a hraní na nástroje dokáže zpomalit degenerativní procesy spojené s přibývajícím věkem. Že na žádný nástroj nehrajete? Nikdy není pozdě začít! Pro studii vědci povolali přes 100 lidí ve věku 62-78 let, kteří NIKDY na žádný nástroj nehráli. To byla hlavní podmínka – i sebemenší životní zkušenost s drnkáním mohla výzkum narušit, protože hudba zanechává v mozku trvalé stopy. Vážení senioři byli buď usazení ke klavíru, nebo posláni do hodin hudební nauky, kde se věnovali poslechu různých hudebních žánrů. A po šesti měsících měli v hlavě jako v pokojíčku – jejich šedá hmota mozková nejen, že neubývala, ale přibývala, výkonost mozku se zvýšila o 6 % a myslím, že i duševní pohoda seniorů zaznamenala slušný progres. Bohužel, hudba není všespásná a nedá se říci, že by mozek omlazovala. Je však schopna značně zpomalit jeho stárnutí a postupnou ztrátu jeho funkcí. Tak šup, Bennyho máte k poslechu nahoře v odkazu a máte-li dost kuráže, ZUŠky mají otevřeno i pro dospělé a v květnu mají přijímačky 😉
KÁMOŠ NÁŠ, JAK HROM – JE MIKROBIOM
🥦 Brokolice zas a znova
Zdraví prospěšnou roli brokolice už jsem tu jednou popisovala, nyní přicházím s dalším bodíkem v její prospěch – takže vy, co ji nejíte, byste o tom třeba už mohli drobet začít uvažovat. Třeba. Někdy. Ale k věci: vědci v Pensylvánii nedávno zjistili, že brokolice obsahuje molekuly, které se váží na specifická místa sliznice tenkého střeva myší a brání tak rozvoji onemocnění, čímž podporují zdraví střev. Autoři studie poznamenávají, že do stejného pytle superpotravin pravděpodobně spadá i další tzv. brukvovitá zelenina (krom brokolice ještě zelí nebo všemi dětmi milovaná růžičková kapusta), která by měla být součástí našeho jídelníčku. A že byl výzkum prováděný na myších, a ne na lidech, říkáte? No, ono to u lidí bude dost dobře fungovat podobně. Už se nad tím koumá v laborkách.
.
Naši první kámoši
To, že mateřské mléko není jen potravou pro dítě, ale i pro jeho mikrobiom, víme již nějakou tu dobu. Studie z Massachusettské univerzity popisuje, jak mikrobiální kamarádi (především Bifidobacterium infantis, kdybyste si chtěli rozšířit slovník) ve střevech kojenců využívají dusík obsažený v mateřském mléce ve prospěch zdraví našich potomků. Tyto bakterie jsou pro růst a vývoj dětí vskutku zásadní – podílí se na vývoji imunitního a trávicího systému, ale i na vývoji mozku. Výsledky studie posouvají znalosti o tom, jak funguje mikrobiom a jeho jednotlivé složky zase a fous dál a mohou pomoci ve výživové intervenci a zlepšení diagnostiky v řešení trablí s výživou kojenců nejen v západním světě, ale i v rozvojových zemích. Výzkumy dále pokračují, uvidíme, s čím přijdou jeho autoři příště.
.
Mimochodem, ve střevě miminek se nachází i poměrně velká nálož virů. Vědci v jejich plínkách identifikovali více než 200 dosud neznámých virových RODIN. Nekecám, fakt se přes pět let probírali plenkami 647 dánských kojenců a dobrali se ke zhruba 10 000 druhů virů. To je prosím thruba desetkrát více než počet bakteriálních druhů vyskytujících se u stejně starých dětí. Dosud jsme si viry spojovali primárně s rolí původců onemocnění. Nicméně v biologii není nikdy nic takové, jak se na první pohled může zdát. Viry ve střevech dětí mají pravděpodobně protektivní roli a souvisí s ochranou dětí před vznikem chronických onemocnění v pozdějším věku. A kde většinu z nově objevených střevních virů najdete? Uvnitř střevních bakterií. To jsou mi věci. A pak se v tom vyznejte, mordyjé!
PS: nově objevené rodiny virů vědci pojmenovali podle dětí, v jejichž podvlíkačkách byly objeveny. Po světě tedy běhají viry z rodin Sylvesterviridae, Rigmorviridae a Tristanviridae 😁
NĚCO O ZDRAVÍ
🏖 Benefity 3denního víkendu vědecky potvrzeny
Asi jste už slyšeli o tom, že firmy po celém světě testují 4denní pracovní týden a zjišťují, že to má opravdu dost velký potenciál. Zaměstnanci uvádějí menší zatížení stresem, sníženou únavu a pracovní vyhoření. Naopak si chválí zlepšení duševního zdraví a lepší rovnováhu mezi prací a rodinným životem.
Australští vědci si vzali pod drobnohled zdravotní přínosy dovolených a nejkratší doba, kterou si zvolili, byla právě 3 dny. Podle sesbíraných dat zjistili, že i toto třídenní volno dokáže pozitivně ovlivnit život a lidé se během něj chovají zdravěji, podobně jako na delší dovolené, kdy mění své návyky. Jak? Průměrná 12denní dovolená vedla lidi k o 13 % větší středně až velmi náročné fyzické aktivitě, o 5 % méně sedavé činnosti a o 4 % více spánku. Obecně prý platí, že čím delší dovolená, tím větší zdravotní přínosy. Zajímavé je, že např. spánkový návyk z dovolené si lidé zachovávají ještě zhruba dva týdny po návratu do pracovní činnosti. Pokud by byl prosazen 3denní víkend, mohly by se tedy jeho pozitiva stát dlouhodobými až trvalými. Zmíněná studie jednoznačně prokazuje, že 3denní víkend má smysl ať už z hlediska zdravotního, tak z hlediska produktivity. Odpočatý zaměstnanec, který je hepy jak dva grepy, prostě zvládne více práce díky čisté hlavě a lepšímu fokusu. Slyšíte, šéfe? 😇
.
Antibiotiky k bakteriální rezistenci, ale i zhoršení zdraví
Doposud nejrozsáhlejší studie věnovaná výzkumu nadužívání antibiotik v praxi upozorňuje vedle vzniku rezistence bakterií vůči antibiotikům i na významné poškození zdraví pacientů, jimž jsou antibiotika nevhodně předepisována. Věděli jste, že až 34 milionů předepsaných antibiotik v USA je předepsáno zcela zbytečně? Já ne a zní to dost děsivě…
Ve studii jsou shrnuta data zhruba 23 milionů pacientů v průběhu 15 let. Výzkum byl zaměřený na infekce horních cest dýchacích, kdy bylo více než polovině pacientů předepsáno antibiotikum. Autoři studie zjistili, že byla předepisována i velmi silná antibiotika přesto, že byla v daných případech nevhodná. Díky tomu musel 1 ze 300 pacientů vyhledat pro závažné vedlejší účinky ve dvou týdnech po předepsání antibiotik lékařskou pomoc nebo byl dokonce hospitalizován v nemocnici. Mezi vedlejší účinky patří mimo jiné i smrtelná průjmová infekce Clostridium difficile. Možná se vám zdá 1 případ z pár stovek jako málo, ale při vztáhnutí na celou populaci se můžeme bavit o desítkách tisíc lidí, kteří po léčbě potřebují další léčbu. A možná to budou i stovky tisíc, protože ne všechny vedlejší účinky jsou tak závažné, aby k vůli nim pacienti vyhledali následnou léčbu a raději zůstanou doma.
Autoři studie volají po kontrole správy antibiotik, dodržování pokynů k jejich předepisování a užívání, a zároveň konzultování zdravotního stavu s pacientem a výběru takového léčiva, které je pro jeho léčbu skutečně nejvhodnější. Inu, co dodat...
PÁR ZAJÍMAVOSTÍ
🧽 Budou s sebou zločinci nosit prachovku?
To se takhle pročítám záplavou vědeckého slohu, když tu narazím na kuriózní studii ze Severní Karolíny. Badatelé v ní přišli na to, že se z prachu povalujícího se v domácnosti dá získat jedinečná lidská DNA, jejíž rozbor se dá použít ve forenzní kriminalistice. Ha! Chudáci zločinci. Zametají za sebou stopy, kde můžou, a teď jim k tomu navrch přibude nutnost při odchodu od nebožtíka utřít prach. Vědcům se totiž v prachu podařilo identifikovat DNA obyvatel domu až v 90 % vzorků a DNA návštěvníků v 50 %. Ne, že by to tedy bylo stoprocentní, ale v případě trestných činů, kdy by Poirot prohlásil „Mon dieu“, Columbo by se zamyšleně podrbal na hlavě a Sherlock by si zapálil dýmku, by mohl rozbor prachu pomoci postrčit vyšetřování z mrtvého bodu. Vzorky z prachu by pravděpodobně k usvědčení pachatele nestačily, ale na jejich základě by se dalo určit některé pachatelovy fyzické charakteristiky, což už něco znamená. Nyní zbývá zjistit, jak dlouho DNA v prachu zůstává. Jak dlouho filmařům asi potrvá, než to uvidíme v nějaké kriminálce na Netflixu...
.
🐈 Novinky ze světa fauny...
Máte rádi kočky nebo jste naopak jejich zapřisáhlí nepřátelé? U nás doma se hrdě producíruje kotě jménem Wilhelmina Harkerová (ano, kouše – ale něžně!), zkráceně Mína, a nedáme na ni dopustit.
V Helsinkách se na tyhle ňuňu chlupáče/zmetky chlupaté* podívali blíže, konkrétně na jejich záchodové zvyky. V závislosti na povaze kočky nebo na jejím zdravotním stavu se totiž občas stane, že svou potřebu vykonají mimo místo k tomu určené. K velké radosti svých pečujících spolubydlících. Když přijdete domů a zjistíte, že vám vaše milované zviřátko sjezdilo na bobku půlku bytu víte, že se mu buď něco fakt HODNĚ nelíbí, nebo že mu fakt není nejlíp. Mezi faktory „nelíbí“ podle vědců patří: stres z častých změn či absence podnětů, nový člen domácnosti (zvířecí či člověčí), charakter materiálu použitý jako stelivo do kočičí toalety nebo dokonce sama toaleta. Věděli jste, že si může kočka spojit prožitou bolest při předchozí léčbě (např. zánětu močového měchýře) s kočičí toaletou a z toho důvodu se na to stejné místo bojí chodit? Studie popisuje, že nejmenší problémové chování bylo zaznamenáno u koček kastrovaných do 4 měsíců věku, nejvíce pak u kocourů a koček nekastrovaných nebo koček bázlivých. Důležité bylo též plemeno kočky (nejhorší jsou bengálky, nejlepší kočky sibiřské a kočky jménem Něvská maškaráda), množství členů domácnosti a vyžití kočky (zda byly jen prachovky nebo si s nimi někdo aktivně hrál). Společenské kočky na tom byly lépe než nespolečenské. Tedy obecně by se dalo říci, že čím sociálnější kočka, tím méně problémů. Což my, kočičí otroci, již dávno víme, ale teď to máme alespoň vědecky dokázané!
*nehodící se škrtněte
.
A když už píšu o kočkách, nesmím opomenout napsat i něco o hlodavcích, aby se neurazili. Znáte africké krysy obrovské? Já taky ne. Tedy, teď už ano. Využívají se prý díky svému skvělému čichu k vyhledávání nášlapných min a odhalování tuberkulózy (zajímavé spojení, ale budiž). No tak tyhlety krysy mohou projít překvapivou proměnou reprodukčních orgánů. Jejich chov byl dosud dosti problematický a nasbírané údaje publikované v nedávné studii poodkrývají tajemství proč. Existují i jiná zvířata, která umí hormonálně ovlivnit svou schopnost reprodukce a potlačit ji na mnoho měsíců s tím, že se páří jen v určité konkrétní období roku. Africké krysy obrovské však své reprodukční ústrojí dokáží uzavřít. Autoři studie se tímto jevem hodlají intenzivně zabývat a konstatují, že prostě někdy nejsou věci takové, jakými se zdají být. A taky to, že nejsou tak dogmaticky jednoduché, jak si někteří lidé myslí.
.
Tak to bychom měli krysy a ke krysám se mi tak trochu hodí motýle, tak na ně pojďme mrknout. Konkrétně na rod monarchů (známých též jako africké královny), jejichž populace má drobný problémek s parazitem jménem spiroplasma. Zabíjí totiž všechny samčí potomky infikovaných samic. Není neobvyklé, že některé populace monarchů čítají jen velice malé množství samců. Ale ejhle – i přesto se samičky dokáží rozmnožovat skoro ve stejné míře jako v populaci, kde je samců dostatek. A to i v případech, kdy klesl počet samců v motýlí populaci pod 10 %. Jak to holky okřídlené dokázaly? Jednoduše. Kluci si holt v těchto populacích berou v době páření přesčasy...
Jak to bude s africkými královnami v budoucnu se ještě uvidí, ale vzhledem k tomu, že si jiné rody motýlů vyvinuly vůči spiroplasmě rezistenci, tak se o ně zřejmě nemusíme bát. Výzkumy i tak nadále pokračují.
.
Moje náklonost k mytologii a japonskému folklóru mi nedovolí opominout studii, v níž jsou popsány tři nové druhy bioluminiscenčních červů rodu Polycirrus objevených v mělkých vodách různých částí Japonska. Díky modrofialové záři byly dva z těchto druhů pojmenovány po japonských démonech: Polycirrus onibi a Polycirrus aoandon. Onibi (démonický oheň) je démon tvaru malé světelné koule, která svádí ušlé pocestné v horách na scestí. Aoandon (modrá lucerna) je duchovitý démon zjevující se v podobě rohaté ženy s ostrými zuby oděné do bílého kimona. Straší v lucernách, jež vydávají modrou nepřirozenou záři. Třetí druh, Polycirrus ikeguchii, byl pojmenován po bývalém řediteli akvária Notojima, který pomohl svíťočervy objevit.
Výsledky studie posvítí vědcům na prohloubení znalostí o molekulárních základech bioluminiscence a pomohou posunout vývoj nových technologií na ní založených.
.
Konec zvířecí podkapitolky bych krátce věnovala magnetismu. Jak to souvisí se zvířaty, ptáte se? Podle toho, co jsem četla, vědci již přes 50 let sledují, jak může být chování živočichů ovlivněno magnetickým polem Země. V nedávné zbrusu nové studii jsou shrnuty základní metody používané ke studiu tohoto jevu, což může posloužit nadšený „nováčkům“ bažícím po magnetické vědecké kariéře.
PS: ne, podstatu tohoto magnetického smyslu (tzv. magnetorecepce) stále nevíme. Nicméně už byl pozorován u ptáků, savců, ryb i hmyzu.
.
🏵...a flory
Nedávno médii oběhla zpráva o tom, že se vědcům po mnoha letech snažení podařilo prokázat, že rostliny vydávají zvuky např. v reakci na dehydrataci či zranění. Cvakání podobné praskání popcornu na pánvi se pohybuje v rozmezí frekvencí mimo rozsah slyšitelnosti pro člověka, ale takoví netopýři, myši či hmyz by je slyšet mohli. Každá rostlina vydává specifický zvuk a reakce na různé stresory se též liší. Ležíte-li na louce a užíváte-li si ticha vězte, že kolem vás může být dost slušný randál – minimálně budou řvát kyti, na kterých jste si zrovna ustlali... je to trochu strašidelné, ale upřímně jsem opravdu zvědavá, kam se budou další výzkumy ubírat a na co vše se ještě v souvislosti s rostlinštinou přijde.
.
Když už jsme u těch kyti, tak mám v šuplíku ještě jednu studii, ve které se vědcům podařilo překecat rostliny tabáku, aby produkovaly hmyzí feromony. K čemu to? Inu, upřímně doufám, že se díky tomu přesuneme do doby post-pesticidové – mnohem šetrnější ke krajině a jejím obyvatelům jiného než lidského původu. Tedy krom škůdců, ti budou tak trochu v háji. Mimochodem, strategie, kterou vědci zvolili, se dá použít např. i pro výrobu léků. Tabák byl prý dříve takto zapojen do produkce protilátek proti Ebole. Zkrátka a dobře, autoři studie pevně věří, že díky jejich objevům by se mohla výroba řady látek přesunout do „rostlinných továren“, což by byla mnohem ekologičtější, levnější a udržitelnější cesta než cesty využívané doposud. Nice!
A TROCHA KONTROVERZE NA ZÁVĚR
🤖 Pokroky v technologii aneb robote, zavaž mi tkaničku!
To se tak dalo dohromady pár chytrých hlav a vyvinulo ve spolupráci s australskou armádou technologii, která v budoucnu umožní ovládat rozličná zařízení a roboty pomocí myšlenky. Alespoň to tvrdí nová studie. Využití nalezne zmíněná technologie nejen v armádní sféře, ale i v oblastech jako je výroba, letectví či zdravotnictví, kde ji využijí např. lidé na vozíku a lidé s protézami. Vyvinuté biosenzory na bázi grafenu jsou vysoce vodivé, snadno použitelné a velmi odolné, takže je lze použít i v extrémních podmínkách. Umisťují se na pokožku temene hlavy, kde detekují mozkové vlny. Uživatel má navíc na hlavě čočku rozšířené reality, prostřednictvím které komunikuje jeho oční vjem se senzorem. Více si přečtěte, neboť já jsem technický antitalent a má představivost právě narazila na svůj strop. Nicméně si začínám říkat, že rozdíl mezi sci-fi a realitou je pouze v čase.
.
🥩 Maso a tuk ze zkumavky
Amarouny! Už se to blíží! Vědcům se podařilo úspěšně vyrobit tukovou tkáň, která má podobnou strukturu a složení jako tuky u zvířat. V kombinaci s výsledky jiných výzkumů zaměřených na pěstování masa z buněk, by tak tato masová hrouda mohla dostat i přirozenou masovou chuť, která je ovlivněna právě přítomností správné míry tuku. Strukturu masa zase udávají svalová vlákna a pojivová tkáň, což tak trochu pokulhává. Nicméně výrobou masa za zkumavky se prý zabývá čím dál více společností po celém světě a už by snad měli umět vypěstovat kuřecí, hovězí, vepřové či rybí. Mňam doháje...
Zde končí mé vyprávění, těším se příště na přečtení.
Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!
Krásný večer vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
Po sepsání březnového vydání na mne Toggl track vyplivl celkem nádherných 19 hodin a 25 minut strávených nad stránkami tohoto listu. Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mi přispět na čaj, kterého je při jeho psaní propito několik litrů.
Wau, moc pěkně sepsáno