Vědecký oběžník – říjen 2022
Vědecký oběžník – říjen 2022
Mlhou zahalená rána i večery přímo vybízejí k usazení se do pohodlného ušáku s hrnkem vašeho oblíbeného nápoje v jedné a zajímavým čtivem ve druhé ruce. Třeba s říjnovými novinkami z vědeckého světa.
Jako každé mé psaní i toto se rodilo za zvuků hudby. Tentokráte prsty po klaviatuře proháněla Nel Swerts, jejíž tvorba vás může provázet během čtení následujících řádků, chcete-li.
CO NOVÉHO U NEJMENŠÍCH
🤱 Máma a dítě – 2 nebo 1?
Citový vztah mezi matkou a dítětem je velice důležitý. U předčasně narozených dětí bývá narušen pobytem dítěte na jednotce intenzivní péče. Pokud je však matka přítomna během léčby, dochází k výraznému zlepšení vývoje funkcí mozkových sítí dítěte a nedochází ke vzniku abnormalit, které se jinak u předčasně narozených dětí obvykle vyskytují. Tyto výsledky přinesla studie publikovaná v Science Translational Medicine. Podpora citové vazby mezi matkou a předčasně narozeným dítětem vedla k tomu, že v době předpokládaného termínu porodu měly předčasně narozené děti podobné výsledky mozkové aktivity jako jejich vrstevníci narození v termínu. Zároveň byl zaznamenán i výrazně lepší neurobehaviorální vývoj v 18 měsících života předčasně narozených dětí.
Separace dětí a matek po porodu je naneštěstí častým tématem v našich končinách a vskutku nemá dobrý vliv ani na dítě, ani na matku, která může během separace od dítěte lehce upadnout do depresivních stavů. Nejzákeřnější z nich je poporodní deprese – stav, který může skončit i sebevraždou matky, je-li neléčen. Je jí postiženo až 20 % rodiček a jako rizikové faktory se uvádí např. věk matky, cukrovka či psychické problémy před těhotenstvím. V jedné z nedávných studií se nově objevil ještě další potenciální faktor: zhoršená schopnost organismu čistit zbytky mrtvých buněk a starý buněčný materiál (tzv. autofagie). Tento nedostatečný buněčný úklid by mohl vést k hromadění toxických buněčných zbytků a následně i ke změnám na mozku spojených s depresí. Léky podporující autofagii jsou v současné době již dostupné. Svítá tedy naděje, že by bylo v budoucnu možné léčit poporodní depresi účinněji a zároveň i identifikovat depresí ohrožené ženy ještě předtím, než se jejich děti narodí. Třeba pomocí jednoduchého krevního testu. Uvidíme, kam tento výzkum povede – doufejme, že k optimistickým zítřkům.
Podle autorů studie publikované v JAMA Network Open má dokonce i mírná depresivní nálada, která ještě ani nevyžaduje lékařskou péči, negativní vliv na vývoj dítěte. Konkrétně na jeho jazykové schopnosti. Blbost, říkáte si? No tak si uvědomte, jak asi na dítko máma, která je v psychické nepohodě a častokrát trpí pocitem naprosté frustrace z neřešitelné situace, mluví. Kojenci vnímají a rozlišují zvuky a tón řeči a na základě toho se učí odlišovat jednotlivá slova. Ženy s depresivní náladou dle výzkumu zřejmě na dítě podstatně méně mluví a nevyužívají plnou škálu tónů a jejich variací. To následně vede k omezenému dětskému řečovému repertoáru. Získaná data ze studie poukazují na to, jak důležitá je komunikace s kojenci pro vývoj jejich jazykových dovedností. Zároveň se ve studii autoři zmiňují, že až 70 % matek po porodu upadá do depresivních stavů. Říká se jim též baby blues. To není úplně málo a nezbývá mi než – možná trochu pateticky, ale spral to ďas – apelovat: nenechávejte v tom mámy a děti samotné, prosím.
.
🤯 Bolest hlavy, to je prevít
Různé šílené stavy během těhotenství, od zvracení po migrény, jsou kapitolou samy pro sebe. Častokrát jsou ženy vděčné, že si mohou ulevit zobnutím zázračné pilulky, která jim aspoň na chvíli ulehčí. Naneštěstí to nemusí být ten nejlepší nápad. Paracetamol, hojně používaný pro řešení řady problémů jako je bolest hlavy, nachlazení, horečka či bolest svalů, se možná díky nedávno publikované studii zařadí mezi nežádoucí doping, který není radno během těhotenství užívat. Zdá se totiž, že je u dětí spojen s pozdějšími problémy se spánkem a chováním odpovídajícím ADHD. Alespoň to tvrdí studie z Penn State College of Medicine a prý není jediná, která spojuje paracetamol s nežádoucím vlivem na vývoj dětí a problémy s pozorností. Je však první, která předkládá data ukazující na spojení užívání paracetamolu během těhotenství s problémy se spánkem dětí. A co že je to ten paracetamol? Určitě jej znáte. V lékárnách se mu říká různě: Paralen, Ataralgin, Panadol nebo Coldrex. Jsem zvědavá, co přinese budoucí výzkum, který momentálně probíhá a sleduje např. vliv dávkování.
.
🤐 Lhaní je špatné, upřímnost je nevhodná
Začátkem října spatřila světlo světa jedna drobná studie poukazující na to, jak nejednotné je vnímání chování dětí vzhledem k lhaní a mluvení pravdy. Na jednu stranu dospělí dětem dnes a denně vštěpují, že lhát se nemá a vždy je lepší říct pravdu. Na druhou stranu, když dítě na návštěvě bezelstně a popravdě prohlásí „Tohle chutná hnusně!“, vyvolá to vlnu nevole a studu ze strany dospělých, protože „tohle se neříká“. Pokud však dítě zalže, třeba ze zdvořilosti nebo loajality ke kamarádovi, je reakce dospělých mírnější. Závěry studie naznačují, že dospělí hodnotí mnohem přísněji neomalené pravdy než zdvořilé lži. V dětských očích je však lež pořád lží a pravda pravdou – bez ohledu na to, co je a není slušné. Vytváříme tak nevědomě dětem v hlavách tak trochu guláš v tom, co je vlastně správné a co ne. Ačkoli by se studii dalo ledacos vytknout, myslím, že nad jejími výsledky by nebylo špatné zauvažovat. Alespoň mně při čtení došlo, proč mají děti sklon říci raději lež než pravdu. Dávejme si pozor nejen na naše slova, ale i na naše reakce. Občas stojí za to nahlédnout na situaci z pozice pozorovatele. Autoři studie se momentálně věnují výzkumu raných socializačních procesů a vývoje pravdomluvnosti a lhaní v průběhu dospívání. Nevím, jak vy, ale já jsem zvědavá, co se dozvíme.
.
🌎 Letem světem
Vystavení se látkám narušujícím funkci endokrinního systému (konkrétně ftalátům, benzofenonu-3), během těhotenství bylo spojeno s různými zdravotními problémy dětí po narození i v pozdějším věku. Ftaláty souvisí se sníženou funkcí plic v dětství, benzofenon-3 pro změnu s vyšším indexem tělesné hmotnosti a diastolickým krevním tlakem [1,2].
Světlo světa spatřila první studie naznačující, že těhotenství snižuje chuť na cigarety u těhotných kuřaček ještě před tím, než si ženy uvědomí, že jsou těhotné a ukončí či omezí kouření vědomě. Zdá se, že biologické procesy nastartované početím mají vlastní názor na to, jak by matka měla žít a pěkně jí do toho kecají...
Vyšší porodní hmotnost dítěte je dle irské studie spojena s menším rizikem vzniku problémů s duševním zdravím a chováním dětí v pozdějším věku. Každý kilogram pod průměrnou porodní hmotností byl spojen s větším počtem hlášených psychických problémů v dětství a dospívání jako jsou nepozornost, impulzivita a hyperaktivita, ale i emoční (deprese, úzkosti) a sociální problémy. Vědci upozorňují na důležitost péče o ženu během těhotenství i věnování zvýšené pozornosti dětem narozeným s nízkou porodní hmotností.
Byla publikována první studie poukazující na možnost vlivu narušeného metabolického stavu ženy na produkci mateřského mléka. Tato oblast je polem neoraným a je tak třeba ještě velmi intenzivního výzkumu pro zjištění mechanismů stojících za zmíněným zjištěním.
JAK SE VEDE, IMUNITO?
⚙ Staré dobré železo
Železo je jedním z důležitých prvků, které naše tělo potřebuje ke správnému fungování. Podílí se na přenosu kyslíku jako součást hemoglobinu, účastní se kritických procesů uvnitř buněk jako součást různých enzymů, je nedílnou součástí imunitního systému díky své přítomnosti v řadě antimikrobiálních látek. Jeho nedostatek, ale i nadbytek, způsobuje rozličné zdravotní problémy. Léky upravující jeho hladinu v těle prý dokonce patří mezi jedny z nejpředepisovanějších na světě! Nedávno publikované studie [1,2] popisují, co se stane, když se vyřadí z provozu zásobování buněk železem. Krom toho, že významně klesnou počty červených krvinek, dochází i k extrémnímu snížení množství bílých krvinek (především tzv. neutrofilů). Tedy buněk, které mají na starosti náš imunitní systém a obranu těla před infekcemi. Neznamená to však, že by dané buňky hromadně páchaly sebevraždu. Vůbec nedojde k jejich vzniku. Buňky kostní dřeně, které by se totiž měly vyvíjet dál v neutrofily toho bez železa nejsou schopny. Co je však na tomto zjištění paradoxní je fakt, že snížení množství železa v krvi je jeden z obranných mechanismů těla při infekci – železo totiž nepotřebujeme k životu jen my, ale i bakteriální patogeny. Udržování hladiny železa v krvi je tedy pěkně zapeklitý proces. Jeho snížení zasahuje nejen bakteriální vetřelce, ale i funkce naší imunity.
.
🥔 O bramborách a antibioticích
Solanimycin. Huh? Cožeto? Dámy a pánové, to je prosím nové antimykotické antibiotikum, které vědci získali z patogenní bakterie Dickeya solani napadající brambory. Zároveň zjistili, že se dá získat i z jiných příbuzných rostlinných patogenů. A copak ten solacosi dělá? Prý se umí úspěšně vypořádat s širokou škálou houbových infekcí – od těch rostlinných až po lidské (Candida albicans se strachy krčí v koutě!). Jeho objev je výsledkem urputné snahy nalézt nové léky v době sílící rezistence vůči lékům stávajícím.
NERVY Z OCELI
😨 Diagnóza: demence
Zhoršení schopnosti řešit problémy, pomalejší reakční schopnosti, špatné vybavování si čísel či zvýšená pravděpodobnost upadnutí – to mohou být první známky poškození mozku předcházející vážnějším příznakům již probíhajícího neurodegenerativního onemocnění, jako jsou demence nebo Parkinsonova choroba. A to prý až o 9 let dříve! Toto zjištění vědců z University of Cambridge by mohlo v budoucnu pomoci se změnou léčebných postupů (např. zavedení screeningu rizikových pacientů či jejich dřívější zařazení do klinických studií potenciálních nových terapeutik).
Zajímavým zjištěním je, že ke změnám spojeným se vznikem neurodegenerativních chorob nedochází jen v neuronech, ale v mnohem větší míře i v okolních mozkových buňkách ne-neuronového typu. To prokázala dosud největší studie svého druhu zabývající se výzkumem regulace zapínání a vypínání genů u Alzheimerovy choroby. Momentálně její autoři hloubají nad identifikací toho, co se v mozkových buňkách děje jinak, že to nakonec vede k demenci či jiným onemocněním.
Počátkem října spatřila světlo světa studie zaměřená na výzkum souvislosti tzv. polyfarmakoterapie a vzniku demence. Polyfarmakoterapie není v českých luzích a hájích vůbec neznámá – čeští filmaři ji mají tuze rádi („A tohle všechno, když sním, tak jsem syt!“). Jedná se o stav, kdy má pacient předepsaný více než jeden lék. Autoři studie poukázali na fakt, že je třeba volit kombinace léků velmi obezřetně, s důrazem na minimalizaci ovlivnění účinnosti léků mezi sebou a snížení možných nežádoucích účinků na kognitivní funkce.
Vědci z University of Birmingham se spolupráci s vědci z Dalhousie University a University of Trento přišli s unikátní technologií podpory tzv. pracovní paměti (těkavá forma paměti, jež uchovává a manipuluje s omezeným množstvím informací v krátkém časovém intervalu a umožňuje lidem efektivně a účinně komunikovat s okolím). Pomocí online terapeutických her a cvičení v kombinaci se stimulací mozku prostřednictvím bezdrátového zařízení byli schopni zpomalit pokles kapacity pracovní paměti. Ta se s rostoucím věkem snižuje a její nedostatečná funkce je častou potíží u lidí trpících demencí, Parkinsonovou nemocí nebo u lidí po mrtvici. V současné době autoři studie hledají komerční partnery, kteří by jim pomohli tuto technologii uvést na trh. Tohle mi přijde jako skvělá myšlenka a doufám, že se jim podaří svou vizi zrealizovat.
PS: svět videoher je zjevně velmi lákavý, a tak se do něj vrhli i vědci z University of California, kteří též vyvinuli soubor her rozvíjejících kognitivní schopnosti stárnoucích lidí. Říkají tomu "zážitková medicína". Prozkoumala jsem tuto problematiku a studie využívající digitálního světa nejsou ojedinělé a opravdu dochází ke zlepšení paměti a poznávacích schopností. Mně se myšlenka na to, že si v důchodu bez uzardění sednu k PC hrám a ještě se budu tvářit, že jsem na terapii, tuze líbí. Tedy popravdě stále věřím, že se k nim dostanu o něco dříve. Fakt bych už ráda dohrála ten Dragon age...
.
🐟 Zázrak jménem omega-3
Omega-3 mastné kyseliny a jejich konzumace jsou spojovány již dlouhou dobu s pozitivním vlivem na lidské zdraví. Především na mozek a jeho funkce, které chrání a udržují „ve formě“. Přesný mechanismus tohoto vlivu zatím není znám, ale pracuje se např. s teorií, že při nedostatku omega-3 mastných kyselin v membránách neuronů dochází k jejich náhradě za jiný typ mastných kyselin a neurony se pak stávají nestabilními. Jedna z říjnových studií přináší unikátní data získaná z výzkumu populace středního věku. Ukazuje se, že i malé zvýšení příjmu omega-3 mastných kyselin vede k protektivnímu účinku na mozek, a to nejen ve vyšším věku. Autoři studie měřili koncentraci DHA (kyselina dokosahexaenová) a EPA (kyselina eikosapentaenová) v červených krvinkách a došli k závěru, že čím je koncentrace těchto kyselin v krvinkách vyšší, tím lepší strukturu a poznávací schopnosti lidský mozek má. Podle získaných dat ovlivňují omega-3 mastné kyseliny paměť, učení, abstraktní uvažování, a jejich zvýšená koncentrace vede též k menšímu riziku vzniku onemocnění malých cév spojených s kardiovaskulárními chorobami a vaskulární demencí. To zní dobře, ne? Je libo kousek makrely, lososa, sledě či snad lžíci oleje s vyšším obsahem DHA?
Navýšit zdroje omega-3 mastných kyselin v rodinném jídelníčku je vhodné nejen pro rodiče a prarodiče, ale i pro děti a dospívající. Období růstu a dospívání je spojeno se strukturálními a funkčními změnami v mozku, pro něž mají omega-3 mastné kyseliny zásadní význam. Dle výsledků španělské studie jsou spojeny se zlepšenou dlouhodobou pozorností (DHA) či s nižší impulzivitou (ALA – kyselina alfa-linolenová; rostlinný původ).
.
🤔 Něco o vzpomínkách
Vědci z New York University se podívali blíže na proces utváření dlouhodobých vzpomínek. Ten je primárně závislý na častém opakování ovšem dosud se nevědělo, jak se opakované události navzájem ovlivňují. Neurony tyto události vnímají a na základě jejich charakteru, pořadí a intenzity pak rozlišují různé vzorce zkušeností, jež ukládají. Do paměti se však uloží pouze ty události, jejichž intenzita se s časem zvyšuje. Nedochází tedy jen k hromadění opakovaných událostí – každé opakování má odlišnou roli (např. iniciaci a potvrzení uložené vzpomínky), stejně jako pořadí v jakém se události opakují.
Výše zmíněné výsledky vědců z New Yorku doplňují zjištění vědců z kalifornského institutu Scripps Research. Ti bádali nad procesem učení nových věcí. Konkrétně chtěli vědět, co se děje mezi předáním elektrického signálu prostřednictvím neuronů a změnami spuštěnými ve struktuře mozkových buněk a jejich spojeních v reakci na tento signál. Přišli na to, že po zvýšení aktivity v mozku dochází v neuronech ke změnám hladin až 300 různých proteinů souvisejících např. s tvarem buněk nebo jejich komunikací s okolím. Výzkumy stále probíhají a vědci doufají, že se jim podaří lépe objasnit procesy neurodegenerativních nemocí a stárnutí.
A zůstaneme ještě chvíli ve slunné Kalifornii. Na paměť si posvítili i na tamní Kalifornské univerzitě. Zjistilo se, že pokud studenti fotí snímky prezentací během online přednášek, lépe si zapamatují nejen obsah dané prezentace, ale i obsah doplňujícího mluveného slova, které ji provázelo. Výsledky výzkumu jsou o to zajímavější, srovnáme-li je s výsledky předchozích studií – ty popisovaly lepší účinnost zapisování si poznámek oproti pořizování fotografií. Autoři současné studie plánují rozšířit ji a zjistit, jaký je mechanismus stojící za jejich pozorováními. Nevím, jestli tohle čte nějaký vyučující a zvažuje test v praxi, ale já to mám rozhodně v plánu.
Mimochodem víte, že umíme cestovat časem? Nojo, už je to tak. Pokud se setkáme s jídlem z našeho dětství, jsme schopni se dostat do daného okamžiku v minulosti. Tedy alespoň ve vzpomínkách, které jsou s chutí daného jídla silně emocionálně spojeny. Vědci přišli na to, že pokud vzpomínáme „jen tak“, tak si zdaleka nevybavíme tolik detailů a emocí, jako když si ke vzpomínání dopřejeme i jídlo s danou vzpomínkou spojené. Účastníci studie si byli schopni vybavit dokonce i zvuky krájení zeleniny či čerstvý vzduch. Zkrátka jako by v tu chvíli opět fyzicky byli na daném místě v danou chvíli. Výsledky studie by mohly pomoci rekonstruovat vzpomínky pomocí chutí a smyslových vjemů u lidí trpících demencí a jinými neurodegenerativními onemocněními.
KÁMOŠ NÁŠ, JAK HROM – JE MIKROBIOM
💊 Mikrobi, transplantace a Robocap
Transplantace jsou v současné době již známou metodou užívanou v lékařské péči. Slyšeli jste už ale o transplantaci fekální mikrobioty? Nojo, je to blízké tomu, co si asi právě myslíte a ačkoli je transplantát (zní to líp, co?) notně upraven, chápu, že to může vzbuzovat jisté rozpaky. Nicméně je tento přístup opravdu prospěšný a vysoce účinný. Použít se dá například při léčbě opakující se bakteriální infekce Clostridioides difficile, která dělá neplechu ve střevech po nájezdu antibiotik. Tým vědců z University of Minnesota Medical School vyvinul kapsle obsahující mikroby schopné obnovit přirozený střevní mikrobiom. Kapsle slavily úspěch a v porovnání s kolonoskopickým podáním tekutého transplantátu měly podobnou účinnost. Jelikož je polknutí kapsle dostupnější a méně invazivní než kolonoskopie, vydá se zřejmě další výzkum touto cestou. Momentálně se zkoumá, proč je u některých pacientů léčba neúspěšná a zda se jejich reakce na léčbu dá nějak podpořit.
Vědci z Massachusetts Institute of Technology (MIT) jsou s kapslemi ještě o trochu dál než jejich kolegové z Minesoty. Jejich výtvor však není plný voňavého štěstí jako ve studii výše, nýbrž velkých molekul proteinů či nízkomolekulárních léků. Cílová destinace je však podobná – střevo. Tedy v tomto případě jsou to buňky střevní sliznice. Kapsle s kouzelným jménem RoboCap má robotický motorek, který se v cíli putování roztočí. Kapsle je díky tomu schopná protáhnout se bariérou hlenu pokrývající povrch tenkého střeva a dostat tak svůj obsah až k buňkám vystýlajících střevní sliznici. Pohyb hlenovou vrstvou jí navíc umožňují i drobné hroty na jejím povrchu tvořící strukturu podobnou zubnímu kartáčku čistícímu bezprostřední okolí kapsle. Podání léčiv proteinového typu (např. inzulínu) se v současnosti provádí injekčně vzhledem k faktu, že se v kyselém prostředí zažívacího ústrojí rozkládají a nejsou samy o sobě schopny projít přes vrstvu slizničního hlenu. Pokud by se tento robokapslový projekt dostal do praxe, mohl by injekce zcela nahradit. Nebylo by to skvělé, milí diabetici a mnozí další?
PS: na vývoji inzulínových tablet se intenzivně pracuje i na University of British Columbia. Tamní vědci už dokázali vytvořit tablety v takové verzi, která má u potkanů stejnou účinnost jako injekce inzulinu. Tablety však nejsou určeny k polykání, nýbrž se vkládají mezi dáseň a tvář, kde se rozpustí. Inzulin se pak dostává přes stěnu bukální sliznice (tj. výstelku vnitřní strany tváře) do oběhu a pak přímo do jater.
.
😋 Honí vás mlsná? Jazyk za to nemůže
Mlsný jazýček – takovým pojmem se často označují mlsouni. Ale chyba lávky! Jazyk za naše noční výpravy na zmrzku do mrazáku nemůže. Touha po jídle obsahujícím tuk je založena na komunikaci mezi mozkem a střevy. Ve střevech se totiž nachází tukové senzory. Když se dostane tuk do střev, spustí se signál, který sviští do mozku a my máme najednou chuť zbodnout i zbytek té výtečné plnotučné vanilkové zmrzliny s kousky čokolády a karamelovým přelivem na povrchu, protože jedna lžička nestačí. Autoři „tukové studie“ se v minulosti zabývali i cukrem (konkrétně glukózou), u něhož popsali též aktivaci komunikace střevo-mozek. Zajímavé je, že umělá sladidla toto prý nedělají. Suma sumárum, jazyk říká „chutná/nechutná“, střeva říkají „chceš to/jo fakt moc to chceš/zahoď váhu, sežer to!“. Výsledky těchto studií nás zase o fous posunují k vymyšlení vhodné strategie pro prevenci celosvětově narůstajícího problému s nadměrnou konzumací levných vysoce zpracovaných potravin bohatých na cukr a tuk, a z toho plynoucích zdravotních problémů.
Vedle výše zmíněného je tu ještě problematika vysoce zpracovaných potravin. Ukazuje se, že muži holdující ultra-zpracované stravě mají vyšší riziko vzniku rakoviny tlustého střeva a konečníku (u žen toto zaznamenáno nebylo, což ale neznamená, že tyhle produkty vám nic neudělají, dámy!).
PS: když už jsem zmínila noční výpravy za světlem na konci kuchyně, tak v jednom zahraničním periodiku otiskli studii prokazující, že mlsné poutě halené pláštěm tmy vedou ke snížení množství spálených kalorií po jídle, zvyšují hlad a mění způsob, jakým se v těle ukládá tuk. Sečteno a podtrženo, že baštění v noci vede k obezitě, to víme už dlouho. Teď už víme i proč.
PÁR ZAJÍMAVOSTÍ
❓ Být, či nebýt. Věčná otázka…
Nesmrtelnost a prodloužení doby života fascinovala lidi snad od nepaměti. Dnes mám dobrou zprávu pro pijáky černého zlata – substance natolik kritické, že na ní fungují i celé podniky a možná, že nebudu přehánět, když řeknu, že díky ní funguje podstatná část západní civilizace. Kafe, kafe, kafe. Když si dáte 2-3 šálky denně, prodloužíte si tím život a snížíte si riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Když ji nepijete, máte smůlu. Překvapilo mne, že je úplně jedno, jestli do sebe kopnete kávu mletou, instantní nebo bezkofeinovou. Kofein je s kávou spojován nejvíce i přesto, že hrnek kafe obsahuje ještě asi 100 dalších biologicky aktivních látek. Uf, ještě, že piju aspoň čaj. To je taky tekuté zlato, ale o něm zas jindy ;-)
Když už jsme zabrouzdali do tématu smrtelnosti, co byste dělali, kdybyste věděli, že máte třeba půl roku života? Říkáte, že byste sbalili kufry, prodali hašteřivou drahou polovičku, nabrnkli si novější a méně ukecaný model a společně byste místo na chatu vyrazili na cestu kolem světa? Hmm, asi vás překvapím, ale podle studie Americké psychologické asociace by tomu bylo právě naopak. Zdá se, že lidé ve chvíli, kdy ví, že brzo bude konec, volí spíše pohodlné známé než vzrušující neznámé. Tyto výsledky jsou v rozporu s předchozími výzkumy, ve kterých lidé volili raději nové dobrodružné zážitky před starými známými – pokud ovšem byly obě možnosti stejně dostupné. Tato volba je dle nových dat silně ovlivněna „vnímáním konce“. Pokud člověk ví, že je to na dlouho (nebo na dobro) ta poslední kniha, kterou si přečte, sáhne raději do své knihovničky pro ošoupaný výtisk Vězně z Azkabanu než pro nablýskaný knižní hřbet v sekci novinek nejbližšího knihkupectví. Lidé zařazení do pokusné skupiny, která měla za úkol představit si, že tohle je jejich poslední příležitost danou aktivitu vykonat, volili častěji „staré známé“ oproti skupině, která si měla prostě jen vybrat mezi dvěma možnostmi. Autoři studie uzavírají, že lidé prostě rádi končí v duchu vděčnosti – loučí se s věcmi a místy, které pro ně něco znamenaly, vryly se jim do srdce a přinášely radost do života. Zkrátka a dobře, jestli se někam vydají, tak to bude jejich oblíbená hospoda s nejlepší kuchyní široko daleko nebo knihovna, kde strávili hodiny a hodiny mučením knihovnice prohlášeními typu „a opravdu ji nemáte na skladě?“. Jestli se budou chtít s někým setkat, tak půjdou a obejmou milované lidi, šťouchnou loktem do zavilých nepřátel, podrbou za uchem sousedovic Sultána a Tyrla, kterým odpustí krádeže obuvi a doporučených psaní... Až by z toho člověku slza dojetím ukápla, no řekněte? Važte si času, který vám byl dán. Objevujte, dokud jste na vrcholu sil a života, protože až vám zubatá začne klepat na dveře na nic nového nebudete mít chuť.
.
😴 Věda zvaná usínání
Usínání bývá pro řadu lidí věčným problémem. Ukočírovat rozběhlé myšlenky, zadupat strachy z dalšího dne, udusit doutnající vztek na kolegu, co vám zbaštil svačinu, či přestat myslet na toho krasavce z prvního patra, co se tak hezky usmívá. Na Washingtonově univerzitě se podívali na usínání blíže s pomocí mouchy octomilky. Je to s podivem, ale tahleta mrška má spánkové návyky podobné našim s tím rozdílem, že má o fous menší mozek než my, a tak se líp zkoumá. Ukázalo se, že u much vystavených vysilujícím denním aktivitám (od přemíry sociálních aktivit v přeplněném prostředí po učení se novým věcem) došlo k neuronálním změnám. Jejich neurony se staly méně citlivými na dopamin, neurotransmiter podporující bdělost. Mouchy tak byly spavější. Pokud však byly mouchy během spánku vystaveny stresu a buzení, začal jejich mozek vyplavovat dva protichůdné neurotransmitery – alanostatin A, podporující bdělost, a glutamát, podporující spánek. Mouchy tak i přes únavu zůstávaly bdělé, protože se nacházely v potenciální nebezpečné situaci a jejich mozek jim nedovolil usnout. Vědci se v současné chvíli zaměřují na hledání genetických predispozic, které ovlivňují reakce spánkových center mozku na spánkové neurotransmitery, a pochopení příčin vzniku protichůdných signálů, které nám i přes velkou únavu nedovolují usnout. Jejich cílem je vyvinout efektivní terapii pro lidi trpící nespavostí. Jediné, co se jim zatím povedlo zjistit je, že pokud mají mušky časově omezené krmení mezi 8:00 a 17:00, stávají se jejich neurony již po týdnu citlivější na dopamin. Tomuto fenoménu se též říká přerušovaný půst. Jsem jeho velký fanoušek, protože vedle lepšího spánku přináší do života mimojiné i lepší stravovací návyky, zlepšení zažívání a kupodivu i lepší náladu. O půstu a hormezi by se dalo mluvit mnoho hodin a psát mnoho stran, což je mimo rámec našeho oběžníku.
A TROCHA KONTROVERZE NA ZÁVĚR
🚬 Zase pár slov o Marjánce
Jste kámoši s touto opojnou květinkou a nebojíte se v jejím opojení usednout za volant vašeho motorového oře? Krom toho, že je to velký špatný a vůbec se to nemá byste měli taky vědět, že jsou vědci zase o krok blíže k tomu, vyvinout analyzátor přítomnosti THC v dechu. Měla by to být obdoba alkoholového dechového analyzátoru, který je již hojně využíván pány s blyštivými odznaky při silničních kontrolách. Práce na vývoji tohoto přístroje se zintenzivnila poté, co byla marihuana legalizována v mnoha amerických státech a, nebudu vám lhát, vypadá to slibně. Nicméně to bude ještě pár let trvat, než se podaří dostat přístroj do dostatečně kompaktní podoby a vychytat mu mouchy.
.
📻 Otázky na rádio Jerevan
Otázka: Je pravda, že za vyhynutím dinosaurů stojí asteroid?
Odpověď rádia Jerevan: V principu ano. Ale začaly si sopky.
Studie prováděná na Dartmouth College poukazuje na silnou sopečnou činnost provázející pět masových vymírání dinosaurů a naznačuje, že za vymizením dinosaurů z povrchu zemského stojí spíše rozsáhlé sopečné erupce než jen asteroid (který celý proces ovšem velice urychlil). Podle nashromážděných dat by totiž k vymření hrdinů Jurského parku prý došlo i bez asteroidu. Autor studie „optimisticky“ dodává, že emise oxidu uhličitého se začínají nepříjemně podobat těm, které potkali v rámci studia ekologických katastrof vedoucích k obměně druhů na matičce Zemi...
Nicméně ať neupíráme zmíněnému asteroidu jeho důležitou roli, musí se zmínit i jiná studie, která prostřednictvím počítačové simulace popisuje jeho hubitelskou činnost. Podle jejích dat vyvolal tento titán obří několikakilometrovou vlnu tsunami, která po sobě zanechala spoušť tisíce kilometrů od místa dopadu. Pro představu: počáteční energie vlny byla 30 000krát větší než energie ničivé tsunami, která řádila v roce 2004 po zemětřesení v Indickém oceánu a stála život přes 230 000 lidí.
.
Dotaz: Slyšeli jsme, že jsou muži v běhu rychlejší než ženy. Je tomu skutečně tak?
Odpověď: V principu ano. Pokud se jedná o střední a delší vzdálenosti.
Co se týče krátkých sprintů, mají ženy navrch. Proč? Inu, při běhu na kratší vzdálenost je důležitý poměr svalové síly ku tělesné hmotnosti. Ženy jsou (obvykle) menší než muži, takže je u nich tento poměr při stejných podmínkách větší. Tento závěr přinesla studie srovnávající výkony ženských a mužských sportovců na olympijských hrách a světových šampionátech.
.
Dotaz: Je pravda, že jsou ženy lepší ve verbálních úlohách zaměřených na slovní plynulost a paměť?
Odpověď: Ano. Ne. Možná.
Existují studie tvrdící, že ženy mají navrch, jiné tvrdí opak, a pak jsou tu studie hovořící o rozdílech nulových. Studie publikovaná na začátku října poskytuje souhrnné informace z analýzy dat získaných z doktorských a magisterských prací i množství studií publikovaných ve vědeckých časopisech. Celkem se autoři podívali na data z více než 500 měření více než 350 000 účastníků. Došli k závěru, že jsou ženy přeci jenom o fous lepší. Kuriózní je, že analyzované výsledky závisely na pohlaví vedoucího vědce výzkumu: vědkyně uváděly větší výhodu pro ženy, vědci pro muže. Kdobytobyltušil, že?
Zde končí mé vyprávění, těším se příště na přečtení.
Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!
Krásný večer vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
Po vypuštění prvního čísla Vědeckého oběžníku do světa se mne lidé nejčastěji ptali, jak dlouho mi zabralo ho sepsat. Inu, nevím. Nesledovala jsem tehdy čas. Při psaní říjnového vydání jsem se ale již polepšila a čísla v aplikaci Toggl track ukazují 30 hodin a 33 minut… Díky všem, kteří se pročetli tímto Otesánkem až do konce. Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mi přispět na čaj, kterého je při jeho psaní propito několik litrů.