Vědecký oběžník – prosinec 2022
Sudičky pomalu dotkávají příběh roku 2022, lidé chystají chlebíčky, za chvíli začnou vzduchem lítat první špunty vítající nově narozený rok a já vám posílám poslední vědecké novinky letošního roku.
Následující řádky vznikaly za hlasu strun, které rozezvučely šikovné smyčce hudebního dua 2CELLOS, a smíchu pohádek a filmů pro mne navždy spojených s vánočním obdobím. A jelikož a protože mám hravou náladu, máte v textu schované zmínky na různé kousky kinematografie a literatury. Kdo uhádne všechny sice nezíská zlatého bludišťáka ani neuvidí zlaté prasátko, ale třeba se mu zjeví zlatá pipeta.
Užijte si čtení i zbytek roku vodního tygra a mnoho štěstí do roku vodního zajíce!
Co vás v tomto čísle čeká:
Co nového u nejmenších
Jak se vede, imunito?
Nervy z oceli
Kámoš náš, jak hrom – je mikrobiom
Něco o zdraví
Pár zajímavostí
A trocha kontroverze na závěr
CO NOVÉHO U NEJMENŠÍCH
☀ Je Ti teplo, devče?
O tom, že stres během těhotenství mámě ani vyvíjejícímu se plodu nesvědčí, jsem už párkrát psala. Mezi významné stresory spadá i práce v extrémně vysokých teplotách. Ta může dle řady studií vést až k preeklampsii, těhotenské cukrovce, předčasnému porodu, nízké porodní váze či úmrtí plodu. Nedávná studie ze subsaharské Afriky, která sledovala dopady tepelného stresu na plody těhotných farmářek, přidává další dílek do grilované skládačky. Ukazuje, že každý další stupeň Celsia, jemuž je pracující těhotná žena vystavena, je spojený se 17% zvýšením zátěže plodu, jež se projevuje pomalejším průtokem krve pupeční šňůrou a zvýšenou srdeční frekvencí plodu. Dokonce i mírné zvýšení tělesné teploty při vykonávání manuální práce v extrémně vysokých teplotách má neblahý dopad na zdraví matky i plodu. Suma sumárum, milé dámy, manuální práci na zahradě si v letní výhni během těhotenství raději odpusťte a přenechte ji jiným.
.
👓Dlouhý, Široký a...
Krátkozrakost u dětí i dospělých je v současnosti poměrně rozšířený problém. V západním světě trápí zhruba 30 % dětí, ve Východní Asii je to prý až 80 %. Britská studie vynesla na světlo boží informace o vlivu genetiky a délky školní docházky na vznik a vývoj krátkozrakosti u dětí. Vědci identifikovali 5 genetických variant, které v kombinaci s rostoucí délkou školní docházky (ano, milí obrýlení doktorandi, titul vyjde draho) a malým množstvím pobíhání po venku významně zvyšují riziko krátkozrakosti. V současné době probíhá další výzkum s cílem odhalit a pochopit přesné mechanismy, které za tím vším stojí. Člověka to nutí zamyslet se nad tím, jestli mu to za ty dioptrie stálo...hmmm, ale jo. Troufám si navíc tvrdit, že v mém případě za brýle může spíše má hluboká láska ke knihám.
JAK SE VEDE, IMUNITO?
🧫 Bakterie vrací úder
Přemíra a nesprávné užívání antibiotik patří mezi hlavní příčiny vzniku rezistentních kmenů bakterií. Věděli jste ale, že na rezistenci mohou mít vliv i těžké kovy v přírodě? Začátkem prosince na mne vybafla z hlubin internetových vod studie z bangladéšského venkova. Její autoři zaměřili svou pozornost na srovnání přítomnosti bakterií rezistentních vůči antibiotikům ve stolici dětí a jejich matek žijících v oblasti s přístupem k vodě kontaminované arzenem a v oblasti, jejíž zdroj pitné vody kontaminován nebyl. Ukázalo se, že děti popíjející vodu říznutou arzenovou příchutí měly ve stolici významně vyšší podíl bakterií rezistentních i na více antibiotik zároveň (včetně penicilinu či cefalosporinu). Je tedy patrné, že environmentální faktory hrají ve vzniku rezistentních kmenů bakterií také významnou roli. Odpovědné nakládání s antimikrobiálními látkami, ať už v klinické praxi nebo v zemědělství, by mělo být v současné době prioritou, jinak to s námi nevypadá moc růžově...
.
⚔ Harry, jdu do baráku!
Věděli jste, že bakterie dokáží proniknout dovnitř nádorů a podporovat jejich progresi? A že existuje souvislost mezi naším ústním mikrobiomem a nádorovými onemocněními? S novinkami na tomto poli přišly nedávno hned dvě studie, které vyšly jen den po sobě ve dvou prestižních vědeckých časopisech. Pojďme se na jejich výsledky mrknout blíže.
Studie si vzaly po drobnohled bakterii Fusobacterium nucleatum vyskytující se v ústech a spojovanou s nádory tlustého střeva a konečníku. Vědci popisují existenci oblastí v nádorech, které jsou osídleny bakteriemi a mají zvýšený metastatický potenciál. Bakterie „své“ nádory chrání před útoky imunitního systému a pomáhá jim šířit se hbitě po těle. Mimoto se do celého procesu zapojují i další bakterie, včetně staré známé Escherichie coli, a ovlivňují působení chemoterapeutik, čímž nádor chrání před léčbou. Hromadící se data naznačují, že řada typů nádorů v sobě ukrývá bakteriální mikrobiom, včetně nádorů prsu, slinivky břišní či plic. Získané informace mohou pomoci s vývojem nových terapeutických postupů, které by cílily nejen na nádorové buňky, ale i na bakterie s nimi spojené.
NERVY Z OCELI
🧠 Byl jednou jeden neuron
Představte si, že pozorujete místnost plnou povídajících si lidí. Aby se v tom ruchu všichni slyšeli, musí se přizpůsobit hlasitosti komunikace – nastražit uši, pokud je jejich společník příliš tichý, a dát si odstup, je-li příliš hlučný. Zhruba tak nějak funguje i komunikace nervových buněk, které prý dle bonnské studie dokáží samy o sobě regulovat svou citlivost na přicházející signály. Pomáhá jim k tomu speciální enzym, díky němuž umí neurony snížit svou citlivost, pokud je přicházející podnět příliš silný, či ji zvýšit při příjmu podnětu slabého. V tomto procesu jsou též zapojeny speciální nervové buňky nazývané interneurony, jenž snižují citlivost aktivovaných neuronů. Regulace citlivosti neuronů je velmi důležitým mechanismem v mozku, a dojde-li k narušení rovnováhy mezi aktivací a inhibicí neuronů, může to mít neblahé následky. Mezi ně patří např. epilepsie, pro niž jsou typické záchvaty v důsledku přílišné aktivace nervových buněk nadměrným signálem. Navíc se zdá, že v neuronech některých pacientů trpících epilepsií není dostatečné množství výše zmíněného regulačního enzymu. To by mohlo pomoci vědcům ve výzkumu terapie tohoto onemocnění.
Na epilepsii se zaměřili i vědci z Oregonu, kterým se povedlo vyvinout zařízení detekující hladinu antiepileptik v organismu pacienta nikoli rozborem krve, jak tomu bylo doposud zvykem, ale slin. Pokud by se podařilo zařízení dostat na trh, umožnilo by to pacientům sledovat průběžnou hladinu jejich léku v těle pohodlně „z domova“. Zároveň by bylo na základě takto získaných dat možné velmi přesně nastavit dávkování léku a omezit tak míru možných vedlejších účinků po příliš vysokých dávkách či množství záchvatů po příliš nízkém dávkování. Dávkování antiepileptik je velmi ošemetné a u každého pacienta různé, proto je určení správné dávky problematické a zdlouhavé. Neinvazivní detekce léku ve slinách pacientů by usnadnila, upřesnila a urychlila celý proces. V současnosti se totiž hladina léku v těle určuje laboratorním rozborem krve, který je zdlouhavý a výsledky jsou k dispozici až za delší dobu, kdy už nemusí odpovídat stavu pacienta.
Přesuňme nyní pozornost k jiným neuropsychiatrickým nemocem, konkrétně autismu a schizofrenii. Jejich léčbu by mohl popostrčit výzkum vídeňských vědců, kteří identifikovali buňky (tzv. neurogliaformní buňky, kdybyste chtěli machrovat u kafe) regulující přenos informací mezi jednotlivými mozkovými oblastmi. Narušení toku informací v mozku je charakteristické pro obě zmíněná onemocnění a odkrytí mechanismů předávání klevet z jedné mozkové kavárny do druhé je velkým krokem kupředu. Zmíněné buňky si dokáží poradit s aktuálními vjemy i se vzpomínkami a starají se o to, aby se to vše zpracovalo, ale nepomíchalo. Jinými slovy vám umožňují uvědomovat si to, že stojíte v blátě tady, i když jste se zrovna při pohledu na reklamu jedné nejmenované české cestovky zasnili a v myšlenkách se touláte po rozpálených píscích někde v Karibiku.
KÁMOŠ NÁŠ, JAK HROM – JE MIKROBIOM
⚗ A pak se zjevil rytíř na krásném bílém koni
O komunikaci mezi mozkem a střevní mikrobiotou jsem se už v Oběžníku zmiňovala v souvislosti s Alzheimerovou chorobou a dalšími neurodegenerativními onemocněními. Kanadským vědcům se nyní podařilo identifikovat neuroprotektivní bakteriální kmen Lacticaseibacillus rhamnosus HA-114, který zabraňuje progresi amyotrofické laterální sklerózy (ALS) u háďátka obecného, zvířecího modelu sdílejícího s člověkem 60 % svého genomu. Získaná data ukazují, že tento kmen významně potlačuje neurodegeneraci motorických neuronů, tj. neuronů starajících se o přenos signálu do svalů, což nám umožňuje volní pohyb. Motorické neurony jsou během ALS postupně decimovány až člověk postupně úplně ochrne a umírá zhruba 3-5 let od stanovení diagnózy. Nejen, že vědci nalezli potenciální podpůrné terapeutikum pro léčbu ALS (které je v současné době testováno na myších a na jaře 2023 se počítá i s klinickým testováním), ale popsali i mechanismus, jakým s největší pravděpodobností působí. Posunuli tak vývoj léčby ALS o mílový krok dále. Svá pozorování navíc potvrdili i na další neurodegenerativní nemoci, konkrétně na Huntingtonově chorobě, což značí, že se pozitivní účinky Lacticaseibacillus rhamnosus HA-114 dají využít nejen pro léčbu ALS. Bojím se tleskat nahlas, aby to pan Murphy neslyšel. Tak tleskám v duchu a moc držím pěsti, aby to vyšlo.
.
🏃♀️ Vstávat a cvičit!
Sedavé zaměstnání má dnes snad už každý druhý, ale čas na to ho kompenzovat dostatečným množstvím aktivního pohybu už má málokdo. Priority máme většinou zaměřeny jiným směrem a k tomu ještě hromadu výmluv, proč to nejde. Ale možná to nejsou jen obyčejné výmluvy. Ona totiž touha po pohybu a cvičení s největší pravděpodobností úzce souvisí se stavem našeho mikrobiomu, jak naznačuje studie pensylvánských vědců, provedená zatím jen na myších. Autoři studie přišli na to, že za rozdíly v běžecké výkonnosti stojí určité bakteriální kmeny (konkrétně Eubacterium rectale a Coprococcus eutactus) přítomné ve střevech výkonnějších zvířat. Tyto kmeny uvolňují během cvičení látky působící na nervová zakončení střevní sliznice a v konečném důsledku ovlivňující aktivitu oblasti mozku, jež má na starost motivaci. Díky tomu se během cvičení uvolňuje dopamin, tzv. hormon odměny, který zvyšuje výkonnost posílením touhy po cvičení. Mimoto se zjistilo, že výkonnější myši v rámci opojného pocitu z pohybu byly i méně citlivé na bolest. V současné chvíli se vědci snaží přijít na to, jestli podobná dráha funguje i u lidí. Zaměření na podporu výše popsané dráhy střeva-mozek by mohlo pomoci jak sportovcům, tak lidem bojujícím s depresí a závislostmi.
.
🍽 Nedělej nám tyhle efekty, když to nečekáme!
Velikým překvapením bylo pro vědce odhalení významné vlivu nízkého obsahu vlákniny ve stravě kojících myší na vývoj mikrobiomu a obezitu mláďat. Výsledky byly pro autory studie natolik šokující, že své pokusy mnohokrát opakovali, aby si byli skutečně jistí tím, na co přišli. Ukázalo se, že strava kojících myších matek a obsah vlákniny v ní jsou schopny trvale změnit mikrobiom potomků, což vede ke vzniku zánětů a obezitě. V porovnání s mláďaty myší krmených klasickou krmnou směsí se během pokusů hmotnost mláďat myší krmených stravou s nízkým obsahem vlákniny prakticky zdvojnásobila. Zároveň jejich mikrobiom, stejně jako mikrobiom jejich matek, obsahoval velké procento bakterií spojených s aktivací imunitního systému a vznikem zánětu. Tyto efekty jsou patrné i po znovuzavedení vlákniny do stravy. Vědci shrnují, že pravidelný příjem vlákniny pomáhá tvořit zdravý mikrobiom potomků a má zásadní vliv na to, jak bude vypadat jejich budoucí zdraví. Výzkumy stále probíhají a je v plánu tato pozorování ověřit i u lidí.
Fakt, že mají rané životní zkušenosti dopad na další život dětí, je podporován čím dál větším množstvím studií. Kromě výše zmíněné „vlákninové“ studie lze zmínit i nedávnou vědeckou práci na ovocných muškách poukazující na vliv stravy s vysokým obsahem cukrů na aktivitu genů v pozdějším věku i na délku života. Stále více se potvrzuje, že vše se vším souvisí a je dobré si to uvědomit.
.
🌿 Já jsem všude zdejší
O tom, že je tlupa našich střevních kamarádů pěkně zmlsaná, asi netřeba polemizovat. Třeba arašídy a bylinky ti mrňaví prevíti vyloženě zbožňují. Podle dvou nových studií změřených na účinky stravy na střevní mikrobiom dokáže zhruba 30 gramů arašídů či čajová lžička bylinek a koření denně změnit složení mikrobiomu a zlepšovat tak zdraví člověka. V případě konzumace arašídů si můžete vypěstovat střevní kamarády pečující o dobro vašich jater a imunitního systému. Kořenícím kobercovým náletem na váš talíř si zase zvýšíte rozmanitost střevní komunity a opět podpoříte bakterie spojené s metabolismem jater a funkcí imunity. A jaké koření volit? Vědci použili směsi obsahující skořici, zázvor, kmín, kurkumu, rozmarýn, oregano, bazalku a tymián. Prostě zvolte takové koření či směs, která vám chutná a nešetřete s ní – už osminka čajové lžičky dokáže dělat divy. Výzkumy dále pokračují, ale vy už si můžete při popíjení novoročního šampáňa nasypat do misky arašídy a chlebíčky ozdobit lístky bazalky. Jen bacha na sůl. S tou šetřete.
NĚCO O ZDRAVÍ
🍖 Musíte se více snažit, pane správce!
Jak jste na tom s masem? Jíte? Nejíte? Nahrazujete ho potravinami na bázi rostlinných bílkovin? Ve Švédsku se pustili vědci do zkoumání 44 potravinových náhražek masa a jejich výživové hodnoty. Přišli na zajímavou věc. Většina těchto produktů sice na své etiketě uvádí vysoký obsah železa, co už ale nezmiňují je fakt, že se v nich vyskytuje železo ve formě, kterou naše tělo prakticky nedokáže vstřebat. Zároveň se výživová hodnota mezi jednotlivými produkty významně liší. Problematický je i obsah zinku, který se v nich též nachází v obtížně vstřebatelné podobě. Na vině jsou s největší pravděpodobností fytáty obsažené v rostlinných náhražkách masa ve velké míře. Jedná se o látky, které brání vstřebávání minerálů v těle. To tím přichází o tolik potřebné látky pro své správné fungování. S lepšími známkami vyšel ze studie tempeh, protože při jeho výrobě dochází vlivem fermentačních procesů k rozkladu fytátů. Pravdou však zůstává, že je třeba ještě hodně zapracovat na výrobním procesu rostlinných náhražek masa, aby se jejich výživová hodnota, především co se týče vstřebatelnosti železa a zinku, zvýšila. Nedostatkem železa v organismu totiž v Evropě trpí poměrně vysoké procento žen (uvádí se okolo 10 až 30 %), jež však zároveň tíhnout k bezmasé stravě více než muži a tím pádem se u nich daný nedostatek ještě zvětšuje.
.
🍃 Což takhle dát si špenát?
V minulém čísle Oběžníku jsme si povídali o blahodárném vlivu rajčat na střevní mikrobiom. Dnes si pojďme povědět něco o zelí, špenátu, kapustě či brokolici. Že je z talíře potají házíte psovi pod stůl? Chyba! Mimo jiné totiž obsahují vitamin K1, jehož konzumaci nyní vědci z Perthu spojili s nižším výskytem zlomenin kostí ve vyšším věku. Data pro svou studii shromažďovali 14,5 let a účastnilo se jí 1373 australských žen vyššího věku. Ukázalo se, že dámy, které svůj jídelníček obohatily o více než 100 mikrogramů vitamínu K1 (to je asi 75-150 g listové zeleniny) denně měly až o 31 % nižší riziko výskytu zlomenin v porovnání s dámami, jež si dopřávaly méně než 60 mikrogramů vitaminu K1 za den. A co se týče rizika zlomenin kyčlí, tak to kleslo až o 49 %. Zdá se, že má vitamin K1 prsty v podpoře pevnosti kostí působením na proteiny podílející se na jejich tvorbě, a inhibicí působení látek pevnost kostí narušující. Mimo jiné má vitamin K1 pozitivní účinek i na kardiovaskulární systém. Samý dobrý, ne?
.
PÁR ZAJÍMAVOSTÍ
🔥 Hoř plamínku, plápolej
Je to již dlouho, co Prométheus ukradl bohům oheň. Mnohem déle, než si vědci původně mysleli. Pozůstatky kaprovité ryby objevené na izraelském archeologickém nalezišti Gesher Benot Ya'aqov přinesly pozoruhodný důkaz o tom, že byla ryba vystavena teplotám využívaným pro tepelné upravování pokrmů, a to již před 780 000 lety! To je zhruba o 600 000 let dříve, než ukazovaly dosavadní nejstarší doklady o využívání ohně k úpravě jídla. Nalezená ryba patřila kdysi dávno mezi obyvatele starověkého jezera Hula, které poskytovalo tamním lidským osadníkům potravu v podobě rozmanitých dnes již vymřelých druhů ryb včetně obřích ostroretek, jež prý dosahovaly úctyhodných dvou metrů. Jak ale vědci přišli na to, že byla ryba uvařena? Šli na to chytře – přes hltanové zuby sloužící k rozmělňování potravy. Krystalky tvořící povrch zubů totiž působením teplot mění svou strukturu. Tím se vědcům podařilo dopídit se zjištění, že objevené ostatky nebyly jen tak hozeny do ohně, ale byly vystaveny teplotám menším než 500 °C, tedy teplotám vhodným k vaření. Výhody baštění vařených pokrmů (tj. snížení vydané energie na trávení potravy a tím umožnění vývoje dalších částí organismu, především mozku a intelektu) poskytly pravěkým lidem možnosti pro rozvoj sociálních aktivit vzhledem k množství získaného volného času, který již netrávili hledáním a trávením syrové stravy. Prý z nás dokonce konzumace ryb udělala lidi, díky živinám a minerálům podporujícím vývoj mozku obsaženým v rybím mase. Co vy a ryby? Jíte? Nejíte? My je tuze rádi.
.
🧬 Promiň, stařičká
Pojďme teď vzít pod drobnohled DNA. Vědcům se totiž podařil husarský kousek. Kromě pozůstatků výše zmíněné vařené ryby v Izraeli se v Grónsku dopídili k fragmentům DNA staré zhruba 2 miliony let. To je asi o milion let více než DNA ze sibiřského mamuta, která zatím kralovala na příčce nejstaršího dochovaného nálezu. A že vám není jasné, copak tento objev přinese? Vědci díky němu získali možnost nahlédnout do hlubin dva miliony let starého ekosystému, včetně informací o zvířatech, rostlinách a mikroorganismech. Dokonce zjistili, že mastodont neběhal jen po Severní a Střední Americe, ale docupital až do Grónska, než se odebral na věčných lovišť vyhynulých savců.
Výsledky studie by mohly pomoci předpovědět důsledky současného globálního oteplování a změn v prostředí. Je totiž patrné, že pradávný ekosystém existoval při podstatně vyšších teplotách, než panují na Zemi dnes, a že se teplotním změnám dokázalo přizpůsobit mnohem více druhů, než se dříve předpokládalo. Je k tomu ovšem potřeba čas. A toho máme při současném tempu oteplování naneštěstí málo. I přesto vědci doufají, že se jim rozborem stařičké DNA podaří zjistit mechanismy, jakými se miliony let staré organismy bránily rostoucím teplotám a třeba tak najdou cestu, jak pomoci současným druhům bojujícím na pokraji vyhynutí.
.
🐱👤 Byla to ta samá černá kočka?
Už se vám někdy stalo, že si vás na ulici s někým spletli? Nebo jste při brouzdání na internech a sociálních sítích potkali svou tvář žijící na druhé straně světa? Dvojníci či lidé nám velmi podobní nejsou ojedinělí, což ukázal rozvoj technologií a globalizace. Kanadský umělec Françoise Brunell se od roku 1999 věnuje sbírání portrétů lidí sdílejících podobné rysy. Jeho práce poskytla základ vědeckému bádání, kdy bylo vybráno celkem 32 dvojníků z jeho sbírky a podrobeno zevrubné analýze. Ukázalo se, že tito lidé, ačkoli byste u nich neočekávali žádnou spojitost – tedy krom podobných rysů v obličeji – mají podobné genotypy. Sdílejí spolu fyzické znaky jako je výška nebo hmotnost, a dokonce i vzorce chování včetně kouření nebo vzdělání. V čem se však odlišují jsou epigenetika a mikrobiom. I přesto, že by se dalo studii pár věcí vytknout z hlediska metodologie, mně přišla nesmírně fascinující. Co na ni říkáte vy?
A TROCHA KONTROVERZE NA ZÁVĚR
🦠 Se učit, se učit, se učit
Způsob porodu ovlivňuje řadu věcí jak v životě matky, tak v životě dítěte, a diskuze na toto téma bývají vskutku plamenné. Pojďme se mrknout na další „ale“ spojené s císařským řezem. Podle studie skotských vědců má cesta příchodu dítěte na svět vliv na to, jak bude jeho imunitní systém reagovat na vakcíny cílené proti bakteriím spojeným s pneumokokovou infekcí a meningitidou. Děti, které na svět prošly tunelem porodních cest a posbíraly s sebou matčin mikrobiální arzenál (a to především bakterie Bifidobacterium a Escherichia coli), mají ve rovnání s dětmi, jež to vzaly zkratkou, po očkování až dvojnásobně vyšší hladinu protilátek v krvi. Tím nechci dostat císařovny do paniky a výčitek – dámy, císařský řez není vaše selhání, občas se to prostě šeredně pokazí. Z výsledků studie je však patrné, že by už bylo opravdu ale opravdu potřeba konečně individualizovat očkovací schémata, protože generalizovaný rozpis není moudrým řešením a nezohledňuje individuální potřeby dětí. Autoři také zmiňují potřebu „osídlit“ střeva císařským řezem porozeným novorozenců mateřským mikrobiomem, který by jinak získali přirozeným porodem. Jako možné cesty navrhují do budoucna zavést transplantaci mateřské mikrobioty či speciálně navržená probiotika.
PS: Na hladinu protilátek po očkování proti pneumokokovým infekcím mělo též významný vliv i kojení, což je poměrně logické vzhledem k tomu, že se v mateřském mléce nacházejí látky a živiny důležité pro růst a rozvoj střevního mikrobiomu, které v umělém mléce nenajdete. O mateřském mléce už jsem toho napsala poměrně hodně u sebe na webu, ale pořád mám pocit, že je toho nějak málo...
.
🔬 A vlci už jdou sem
Za poslední roky postupně přibývá více a více důkazů o rapidním celosvětovém poklesu celkového počtu a koncentrace spermií u mužů. Mezinárodní tým vědců nyní připojil ke studiím zaměřeným na Severní Ameriku, Evropu a Austrálii informace získané z Jižní a Střední Ameriky, Asie a Afriky. Získaná data ukazují, že celosvětový pokles spermií vzrostl za posledních 46 let o více než 50 % a od roku 2000 se zrychluje. Zároveň je spojen se zvýšeným rizikem chronických onemocnění, rakovinou varlat a zkrácením délky života. Vše má zřejmě na triku moderní životní styl a chemické látky, jimiž je zamořeno naše životní prostředí. Vědci čím dál hlasitěji upozorňují, že je třeba stávající situaci promptně začít řešit. Momentálně jim v hlasech zaznívá poměrně citelně slyšitelný podtón paniky. Pokud se totiž popsaný trend nepodaří zvrátit, tak se lidstvo brzy přidá na stránky učebnic vedle dinosaurů, až se o nás budou za pár milionů let učit nové formy života tady na Zemi.
.
🖋 Pár much a já
Bylo to zhruba někdy vprostřed léta, když mi poprvé do nosu cvrnkla umělá inteligence v podobě grafického programu MidJourney. Následovaly i programy tvořící souvislé blogové texty či překlady, které se z já-Tarzan-ty-Jane vyvinuly v těší-mne-že-vás-poznávám-madam-jmenuji-se-Tarzan-jaké-je-vaše-ctěné-jméno. Nemohu říct, že bych byla vyloženě proti technologickému pokroku, ale troufám si tvrdit, že na této cestě nás čeká ještě řada úskalí a palčivých problémů, především co se autorských práv týče. V uměleckém sektoru už profesionální výtvarníci pozvedli své štětce na protest. Když to tak sleduji, tak si říkám, že bude ještě veselo a pěkně se nám to utrhlo ze řetězu. Umělá inteligence je dobrý pomocník, ale zlý pán – jako ostatně moderní technologie celkově. Popíjejíc silný černý čaj kořeněný indickými vůněmi a špetkou koled z anglických blat, narazila jsem na další počin v oblasti umělé inteligence a algoritmů. V Japonsku vytvořili generátor haiku, nejkratší formy básní na světě, který je schopen vytvořit tato drobná literární dílka se stejnou precizností, jako profesionální japonští autoři haiku. Vědci věří, že nově vyvinutý program pomůže ve spolupráci s lidmi ke vzniku kreativnějších děl. Ale stejně jako v umění výtvarném či prozaickém zde ve vzduchu visí otázka – s lidmi nebo bez lidí? Pokrok sice nezastavím, ale zajímalo by mne...co vlastně budeme dělat až všechnu naši práci převezmou stroje, Neo?
Zde končí mé vyprávění, těším se příště na přečtení.
Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!
Krásný večer vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
Po sepsání prosincového vydání na mne v rozhraní aplikace Toggl track vyskočilo 29 hodin a 56 minut strávených nad stránkami tohoto listu. Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mi přispět na čaj, kterého je při jeho psaní propito několik litrů.