Vědecký oběžník 7/24 - Letní seriál o výživě, část 2.
Létní prázdniny jsou v půli, slavíme dožínky, Lammas či Lughnasad - dny první sklizně. Tedy toho, co jíme, i jak žijeme. Druhý díl letního speciálu vám přináší pár slov o tom, když je nás moc.
Červencový letní speciál otevírá téma nadváhy a obezity. Komplexních stavů způsobených kombinací genetiky, stylu života, stravování a faktorů prostředí, v němž žijeme. Mnoho lidí má při pohledu na člověka s nadváhou tendenci hodit vše na vrub nenasytnosti dotyčného, strava je však mnohdy jen vrcholkem ledovce. Ráda bych vám v následujících řádcích poskytla hlubší náhled do této problematiky a vysvětlení, že ne vše je tak, jak si myslíme. Za kulatým obličejem se může skrývat víc než noční vyjídání ledničky a litry Coly přes den. Nedávno jsem zde psala o depresi a potřebě vnímat ji jako plnohodnotnou nemoc, s níž bojuje čím dál více lidí. Stejně tak je žádoucí začít vnímat i obezitu. Místo odsouzení “Mohou si za to sami.” je na místě zamyšlení “Co s tím jako společnost můžeme dělat?”
Proč je nás moc nebo málo
Říkáte, že geny otvírání lednice v noci nezpůsobí? A co když vám řeknu, že ano. Mutace v genu regulujícím příjem potravy a výdej energie nejen, že nabádají mozek k příjmu více jídla, ale jsou spojeny s obezitou, cukrovkou 2. typu či nealkoholickým ztukovatěním jater. Lidé trpící defektem zmíněného genu tloustnou nejen kvůli přemíře jídla, ale i kvůli příliš malému výdeji energie. Změna funkce genu vede v mozku k ovlivňování oblastí podílejících se na řízení krevního tlaku a rovnováhy tekutin v těle. Tamní neurony navíc komunikují s oblastmi udržujícími energetickou rovnováhu, tělesnou hmotnost a rovnováhu emočního chování. Dojde-li k narušení těchto komunikací, začne se rozvíjet obezita a metabolická onemocnění. Vědci se snaží nalézt cestu, jak podpořit správné funkce jimi popsaného genu, a tím i vytvoření nového léčebného přístupu obezity.
Jak vidíte, přibývání na váze a genetika spolu úzce souvisí. U dívek tomu nasazuje korunu navíc nástup menstruace. Podle výsledků vědeckých výzkumů kombinace určitých genů urychlují přibývání dívek na váze během dětství a tím nepřímo ovlivňuje dobu, kdy dívky dostanou první menstruaci. V průměru se menstruace objevuje u dívek v období mezi 10. a 15. rokem, přičemž předčasná menstruace a puberta může později vést k horšímu zdraví v dospělosti. V současné době se věk nástupu puberty stále snižuje — důvody jsou nejasné, následky mohou mít podobu obezity, cukrovky 2. typu, kardiovaskulárních problémů nebo dokonce i rakoviny. Pozdější nástup puberty je naopak spojován s lepším zdravím v dospělosti a delším životem. Vyjmenovávat zmíněné geny vám tady nebudu — ono je jich totiž něco přes 1000 variant, z toho 45 % z nich způsobuje větší přibývání dívek na váze v raném dětství. Ovlivňují načasování puberty, rychlost růstu a uvolňování reprodukčních hormonů. Mimo to identifikovali vědci 6 vzácných variant genů, které mohou způsobit pozdější nástup puberty (až o 1,3 let), a to nejen u dívek, ale i u chlapců. Výsledky studie představují důležité informace pro tvorbu efektivních intervencí v případě ohrožení dětí předčasnou pubertou a obezitou.
Dalším aktérem hrajícím roli v regulaci naší váhy v mozku je receptor podílející se na řízení energetické rovnováhy těla prostřednictvím rozhodování o tom, kolik energie se v těle uloží v podobě tuku. Mutace v genu pro tento receptor vedou k těžké dětské obezitě a dalším neduhům spojeným s váhou. Lidé touto poruchou totiž nejsou schopni kontrolovat své stravování. Tedy stejně jako defekty genů zmíněných výše, je i tento zařazen na list potenciálních terapeutických cílů a intenzivně se bádá nad tím, jakými cestami lze zlepšit kvalitu života lidí trpících touto poruchou.
***
Americký výzkum uvádí, že lidé s nadváhou a obezitou jsou ohroženi předčasným úmrtím o 22-91 % více než lidé se zdravou hmotností. Riziko úmrtí lidí s mírnou podváhou v porovnání se zdravými lidmi je zdá se naopak nadhodnoceno. Jak ale měřit zdravou hmotnost? Široce používaný BMI, tedy Body Mass Index, vám tuto informaci prý věrohodně neposkytne. Může totiž zkreslovat výsledky, a ne málo. Dosavadní studie neukazovaly na spojitost mezi vysokým BMI a vyšší úmrtností, ta byla vidět až při dosažení velmi vysokých hodnot. Nadváha se naopak jevila jako mírně výhodná. Autorům nedávné studie tyto závěry ale neseděly — vyvozovat míru zdraví z výšky a váhy v určitém okamžiku bez zohlednění složení těla a doby, po kterou člověk trpí nadváhou, považovali za nešťastné. A tak se pustili do výzkumů. Z necelých 18 tisíc studovaných lidí v databázi Národního průzkumu zdraví a výživy bylo 20 % vedeno jako zdravých, ačkoli při bližším zkoumání v aktuální studii trpěli v předchozích letech nadváhou či obezitou. Oddělením od skupiny se stabilní hmotností získala tato skupiny mnohem horší zdravotní profil. To, že má člověk momentálně normální BMI poté, co výrazně zhubnul, nesmaže roky, kdy jeho tělo nosilo nadváhu. Navíc řada nemocí spojených s obezitou vede k úbytku váhy. BMI tedy nemá šanci vypovědět o našem celkovém zdraví vše. Naopak se doteď vlastně uměle navyšovalo riziko úmrtí lidí s nízkým BMI, protože do něj spadli i lidé, kteří nedávno výrazně zhubli. Lidé, kteří naopak nedávno přibrali, měli oproti těm, kteří ztratili na váze, mnohem lepší zdravotní profil. Autoři studie uzavírají, že BMI nelze brát jako jediný ukazatel lidského zdraví. Při započítání veškerých proměnných se odhadovaných 2-3 % úmrtí dospělých v USA způsobených vysokým BMI zosminásobilo. Jako problém nevidí vědci jednotlivce, nýbrž krizi veřejného zdraví a tragický stav nezdravého stravovacího prostředí v USA. V České republice na tom jsme sice o něco lépe, ale naše vyhlídky také nejsou ledasjaké. Pečujte o sebe a vnímejte to, co jíte a jak žijete. Nikdo jiný to za vás neudělá.
***
Jeden z obecně přijímaných faktů je spojitost nadváhy a obezity s vyšším rizikem vzniku cukrovky 2. typu. Mechanismy, které za tím stojí však nejsou zcela jasné. Vědci nicméně zjistili, že lidé se zvýšenou hladinou inzulinu trpí i poruchou enzymu zodpovědného za metabolizování mastných kyselin ze stravy. Vyšší množství inzulinu v krvi je jedním z rizikových faktorů a signálů budoucích zdravotních problémů. Porucha enzymu zapojeného do zpracování mastných kyselin k tomu navrch přidává přílišné ukládání tuků v těle, což je signál pro slinivku k hádejte čemu — ano prosím, ke zvýšení výroby inzulinu. Když je inzulinu v těle dlouhodobě moc, může tento stav vést ke vzniku inzulínové rezistence, selhání beta buněk slinivky a voilá, cukrovka je na světě. V současné době vědci testují možné léky, které by podpořily aktivitu defektního enzymu a zvrátili tak rozvoj onemocnění. Mimo to ještě zkoumají další možné cesty léčby cukrovky, jejíž výskyt se rok od roku naneštěstí stále zvyšuje.
Zajímavé výsledky přinesla jiná studie sledující ukládající se tuky a jejich vliv na cukrovku 2. typu. Existují varianty genů, jež sice způsobují ukládání tuků na břiše, ale chrání přitom před vznikem cukrovky. Autoři studie mluví o “metabolicky zdravé obezitě” a o možnostech personalizované medicíny, která by mohla díky znalosti genetické výbavy pacientů jinak pracovat s geneticky znevýhodněnými jedinci a jinak s těmi, kteří mají genetickou výhodu a i přes nadváhu je u nich riziko vzniku cukrovky či kardiovaskulárních chorob paradoxně menší.
***
Věděli jste, že se muži a ženy liší mimo jiné i v tom, jak na ně působí obezita? Podle výzkumů na myším modelu existují rozdíly v buňkách tvořících krevní cévy v tukové tkáni mezi samci a samicemi, přičemž samci tahají za kratší konec provazu. Mají vyšší pravděpodobnost vzniku s obezitou spojených onemocnění od cukrovky po kardiovaskulární trable. Samičkám totiž roste spousta nových cév zásobujících tukovou tkáň kyslíkem a živinami, což se u samců děje v podstatně menší míře. Naopak je u nich větší sklon ke vzniku procesů spojených se zánětem. Samičí buňky vykazovaly mnohem větší odolnost vůči zánětu a dlouhodobému stresu způsobenými stravou s vysokým obsahem tuků. Vědci mají tedy další dílek do skládačky umožňující pochopit důvody rozdílných projevů obezity u mužů a žen a v dalších výzkumech se zaměří na lidi. Zároveň autoři studie uvádí, že odhalená zjištění zapadají do mnohem širšího konceptu zdravého stárnutí, který se věda snaží popsat.
Aby to mužům nebylo líto, pojďme nyní role otočit. Podle finské studie mají oproti nim ženy trpící nadváhou ve věku od 14 do 31 let větší riziko vzniku ischemické mozkové příhody (tedy mrtvice způsobená sraženinou cévy zásobující mozek krví) do 55. roku života. A to i když se jim nadváhu podaří do 31. roku shodit. Muži ve věku 31 let, kteří trpí obezitou, však mají zvýšené riziko krvácivé mozkové příhody v porovnání s obézními ženami stejného věku. Suma sumárum, dle autorů studie má nadváha dlouhodobé následky, i když se nám ji podaří porazit a dostat se do formy. Měli bychom to tedy brát v patrnost a starat se o své tělo i poté, co nás přemíra kil opustí. Studie vychází z hodnot BMI a její autoři zmiňují, že k vyvozování větších závěrů je třeba zahrnout další faktory jako je např. kouření, doba první menstruace či úroveň vzdělání. Svou metodikou a zaměřením jen na Finy je tedy omezena a její výsledky bude nutné potvrdit rozsáhlejším výzkumem. Stojí ovšem za zamyšlení.
***
Zajímalo by vás, jak to vypadá, když je hmotnost těla udržována stabilní? Vědci se zaměřili na výzkum výjimečné dlouhověkosti u 30 647 žen a zjistili, že je stabilní váha po 60. roce spojena s delší dobou dožití, a to až 90 a více let. Ženy, jejichž váha klesla o 5 a více procent, tohoto věku dosahovaly s o 51 % menší pravděpodobností. Přibrání o 5 a více procent dlouhověkost také nepřineslo. Zjištění tedy ukazují, že doporučení ke stáří snižovat svou hmotnost nemusí nutně vést k delšímu dožití. Tato studie je první, jež se rozsáhle zabývá změnami hmotnosti v pozdějším věku a jejich spojením s dlouhověkostí.
Honí vás mlsná?
Znáte ten stav, kdy se po dobrém jídle ještě pídíte po nějakém tom drobku “na dojezení”? Na vině nemusí být hlad, ale příliš aktivní neurony ve vašem mozku. Vědci objevili v evolučně velmi staré části mozku myší shluk nervových buněk, který při stimulaci nabádá myši k intenzivnímu hledání něčeho na zub s upřednostněním tučných potravin před těmi zdravějšími. U lidí se nachází stejný typ buněk, ale výzkum zatím pokračuje. Nicméně máme první indicii k tomu, proč po obědě někteří lidé radši loví ve spižírně Milku než po mrkev. Potvrdí-li se výsledky i u lidí, šlo by hyperaktivitu zmíněných buněk terapeuticky tlumit (v případě obézních lidí), či podpořit (v případě lidí trpících poruchou příjmu potravy jako je např. anorexie).
*
Mimochodem, používáte sukralózu jako náhradu za klasický cukr? Nachází se mimo jiné v řadě potravin a nápojů, které jsou “zaručeně bez cukru”. A zaručeně vám ani životnímu prostředí nepřinesou mnoho dobrého, jak se začíná pomalu ukazovat. Pro lidské tělo je sukralóza takřka nestravitelná a velmi stabilní, uvolňuje se tak do odpadních vod, přechází do pitné vody a vodních ekosystémů. Kde je, kupodivu, pro řadu mikroorganismů nerozložitelná. Má vliv na mikrobiální společenstva jako jsou například sinice a mikroskopické řasy, které v přítomnosti sukralózy v prostředí ubývají. Pravděpodobně ji totiž zaměňují za klasický cukr, ale nedokáží ji strávit a tak hynou. Další výzkumy pokračují a uvidíme, kam to povede. Možná by stálo za zamyšlení, jestli opravdu tak nutně potřebujeme ten svůj život tolik doslazovat. Aby nám pak nezhořkl na jazyku…
Praktické rady
Tuk stojí za obezitou a tuk jí umí vyléčit ~ Táňa Horynová
Aneb král je mrtev, ať žije král!
Opravdu je to tak. Vzpomínáte si na kouzelnou babičku Artemis z lednového Vědeckého oběžníku?
Celá řada jejich studií poukazovala na to, že nesprávný skladba tuků v současné západní stravě stojí kromě nárůstu civilizačních onemocnění i za mnoha případy obezity: upravením poměru mastných kyselin v našem těle lze tedy nejen předcházet obezitě, ale vůbec ji mít pod kontrolou.
Za zmínku stojí, že spoluautorem zmiňované studie je jedna z největších současných medicínských autorit v oblasti biohackingu a dlouhověkosti, James J DiNicolantonio. V současné době má na Instagramu přes 3 miliony sledujících.
Dle mnoha zahraničních i českých vědců je totiž obezita další z nemocí, které způsobují tzv. chronický zánět. Ten je sám o sobě příčinou či ovlivňujícím faktorem prakticky všech civilizačních onemocnění.
Nejspíš nezáleží na tom, jestli způsobuje další zdravotní problémy obezita nebo chronický zánět. Jisté je, že správný poměr mastných kyselin v naší stravě je nadějí pro mnoho lidí. Jakmile se v těle dorovná nedostatek mastných kyselin omega-3, obnoví se celá řada zdravých regeneračních procesů. A v mnoha případech to znamená, že je pak mnohem snazší zhubnout.
***
Úspěšný chov mláďat v ZOO Praha a lidské zdraví: Co mají společného?
ZOO Praha umí vytvořit pro zvířata podmínky, které jsou velmi podobné těm, v nichž žijí a prosperují v divoké přírodě. Jenomže zároveň to není úplně možné. V ZOO tedy musí najít kompromis: zajistit původní potřebu současným způsobem.
Tady jsou 2 nejjednodušší příklady:
Gorily se v přírodě živí z velké části ovocem, nicméně naše ovoce je pro ně příliš sladké a neobsahuje ani tolik vitamínů, jako plané druhy, které gorily sežerou v džungli. Hrozila by jim tedy obezita a zdravotní problémy.
Řešení: ZOO jim dává zeleninu. Naše zelenina je mnohem sladší než divoká zelenina a obsahuje více fytonutrientů než supermarketové ovoce. Výsledek proto připomíná nutriční složení planého ovoce.
Zvířata nemusí lovit a shánět potravu. Je tedy nutné se postarat o to, aby se nenudila a především aby se dostatečně hýbala.
Řešení: ZOO vymýšlí pro zvířata programy a různé aktivity navíc, aby je to bavilo a předešlo se problémům. Říká se jim "enrichmentové aktivity."
My lidé máme úplně stejné problémy. U zvířat je řešíme, ale sami si je ani nepřipouštíme. Potraviny, které dnes konzumujeme, vypadají sice stejně jako ty původní, ale jsou nutričně často velmi odlišné. Výsledné rozdíly už ale neřešíme. Hlavně, když je toho dost pro všechny a ještě lépe, když je to levné.
I naše tělo bylo stvořeno k pohybu a obstarávání potravy. Chodili jsme běžně i 10 kilometrů denně, sezení bylo velmi výjimečné. Lidské tělo potřebuje pro své fungování pohyb, ale naše “enrichmentové aktivity” zahrnují často jen zábavu bez pohybu. Fitko 2x týdně nestačí.
Pojďme se tedy občas zamyslet, jak žijeme a co jíme. I my máme zkratky vhodné pro 21. století, ať už jsou to doplňky stravy, nebo třeba jen ochota nejet výtahem a vyjít pár pater pěšky. Denně.
Střípky poznámek
💻 Poslední roky přichází často na přetřes práce z domova či práce hybridní — tedy kombinace práce z domova a práce v kanceláři. Podle nedávné studie jsou lidé pracující 2-3 dny v týdnu doma stejně produktivní a mají stejnou pravděpodobnost povýšení jako běžní zaměstnanci, ale zároveň u nich klesá riziko odchodu z práce o 33 % (ovšem pouze u nemanažerských pozic — na manažerské pozice to nemělo vliv). Prospěch z takové práce mají tedy jak zaměstnanci, tak zaměstnavatel, pokud je tento pracovní model dobře řízený. Zmíněná studie se řadí mezi rozrůstající se množství vědeckých prací podporující hybridní pracovní režim a jeho výhody pro společnost. Je také dosud nejrozsáhlejším výzkumem zabývajícím se touto tematikou.
*
⛰ Běžte do zeleně! Že tuto pobídku znáte i jinak? Možná je na čase je obrátit z čokoládového odstínu na odstín trávový. Kupí se mi v šupleti výzkumy ze všemožných koutů světa popisující význam pobytu v přírodě a jeho prospěchu na naše duševní zdraví, zvláště pokud se trápíme s nějakou duševní nemocí. Jedna z nejnovějších shrnuje závěry 30 let vědeckého bádání v této oblasti. Stačí prý 10 minut (!!!) pobytu v přírodě pro krátkodobou úlevu od pochmurností v našich přeplněných myslích. Zeleň a čerstvý vzduch snižují hladinu stresu, zlepšuje myšlení i náladu. Může to tedy pomoci udělat z morousů milouše. Setkáte-li se tedy s někým, kdo se vám pokusí sestřelit náladu k ledu, pošlete ho někam - třeba do parku nebo rovnou do lesa. Rostou houby.
*
🦠 V Texasu letos v březnu zaznamenali první případ nakažení skotu virem ptačí chřipky, což okamžitě spustilo diskuzi na téma, jak je to s přenosem tohoto patogenu do mléka a mléčných výrobků. Ačkoli v čerstvém mléce infikovaných krav byla jeho přítomnost prokázána, že byste jej vypili či snědli jako koncoví strávníci se bát nemusíme. Podle všech získaných výsledků pasterizace a další sanitační procesy během zpracování čerstvého mléka účinně zničí virové částice a výsledné produkty jsou tak bez infekční stopy. Pokud by v mléce přeci jen nějaké patogeny zůstaly, detekují je mikrobiologické testy, jimiž mléčné výrobky prochází než jdou na trh.
*
⏱ Zajímavé téma vnímání času naťukla studie zkoumající rychlost plynutí zbývajících dní do Vánoc či Ramadánu — svátků dvou odlišných kultur, lze tedy předpokládat, že se jedná o obecný jev. Pokud se na tyto svátky lidé těší, čas pro ně plyne každý rok rychleji. Důvodem je zřejmě jejich intenzivnější vnímání ubíhajících dní a nadšené prožívání svátečních chvil. Mimo to svůj vliv má i věk, pohlaví či kvalita sociálních interakcí.
*
🌤 Kdysi, když u nás doma ještě bývala bedna zvaná televize, jsem za nejpřesnější předpověď počasí považovala tu od paní Žilkové: “Zítra bude jasno, místy polojasno, někde bude pršet a v některých místech možná i sněžit.” Ono se to lehko vtipkuje, když do problematiky meteorologie člověk moc nevidí, ale na druhou stranu nutno podotknout, že odpovědi na otázku “Jak bude zítra?” jsme se z předpovědí nikdy přesně nedozvěděli (od dětství proto s sebou tahám deštník, i když obrázky na displayi zarytě hlásí sluníčko a pařák). Vědci se nicméně snaží neustále zdokonalovat počítačové modely a vytvářet přesnější výhledy na slunné či mrazivé zítřky. Nedávno například zjistili další detaily ze života dešťových kapek. Konkrétně přišli na to, že při růstu kapek a spuštění jejich padání na zem hrají klíčovou roli vzduchové turbulence v mracích. Simulace ukazují, že jsou-li v mracích turbulentní pohyby vzduchu, vzniká děšť rychleji a kapky mohou být až sedmkrát těžší. Získané informace představují cenný posun jak v oblasti předpovědí počasí, tak v oblasti sledování změn klimatu.
*
🌪 Saharský prach a hurikány v Severní Americe. Jak to spolu souvisí? Více než si myslíte. Podle vědců mohou oblaka saharského prachu proudící přes Atlantik potlačovat vznik hurikánů nad oceánem a ovlivňovat tak počasí v Severní Americe. Jsou tak dosud nepopsaným regulátorem srážek při hurikánech. Přenos prachu přes oceán se ale podle výsledků předchozích studií bude v důsledku změny klimatu v následujících desetiletích snižovat, což pravděpodobně zvýší množství srážek a tím i ničivost hurikánů. O kolik více srážek by měla Severní Amerika očekávat nikdo netuší.
Zde končí mé vyprávění, těším se příště na přečtení.
Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!
Krásný večer vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?
🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním
🎨 Kreativní dílna – tvořím ilustrace a akvarelovou krásu kořeněnou tuší
🌏 Světy v nás – učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému
📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele
📰 Tvůrcovské noviny – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.
📻 Tvůrcovské rádio – vyprávíme spolu s dalšími tvůrci své příběhy světu.
🧚♀️ Creació – střežím prostor pro neviděné tvůrce a pomáhám jim být slyšet.
🦦 Nadační fond Tišina – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.
🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.
Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.