Vědecký oběžník 2/24 - O kočkách a psech
Předjarní várka vědeckého čtiva, tentokráte o mazlíčcích, šílenství technologií, dokonalosti nedokonalosti, mystifikujících emotikonech, osobnostech komunit, genomu zvířat, hlasu, echu a studiu
Včera byl leden, máme tu březen, kam zmizel únor? Máte to taky tak? Za posledních pár týdnu se toho událo tolik, že ještě pořád vše vstřebávám.
Tak například sepisuji roky slibovanou popularizační knížku o základech imunity se zaměžením na vývoj imunity během těhotenství a v raném dětství. Původně jsem tady plánovala speciální záložku Dítě pod Lupou, která by podpořila tisk knihy, ale Substacku začaly zlobit subscriberské čudlíky pro newsletterové podsekce, takže se do ní nemáte bohužel zatím jak upsat. Nicméně po vzoru oblíbeného citátu mého bývalého kolegy “Františku, můžeš být uplně blbej, ale vždycky si musíš umět poradit!” se nevzdávám, a pokud v následujících dnech nevytřesu z místního chatbota nápravu, tak vymyslím něco jiného. Třeba sbírku na HitHitu. Stay tuned!
Další plánovanou novinkou, které postupně vdechuji hlas, je audioverze Oběžníku — pro ty, kteří si písmenka raději pouštějí do uší. A v neposlední řadě jsem na svém písečku udělala místo pro písmenkové bábovičky Táni Horynové — dámě, jež propadla před mnoha lety studiu a posléze popularizaci vlivu výživových opatření na celostní zdraví člověka.
To je ode mne pro tuto chvíli vše a můžete se směle pustit do čtení. O čem? O mazlíčcích se speciálním zaměřením na chlupaté čtyřnožce, které máme doma nejčastěji.
PS: už je vás přes 500! Nevěřila bych, že se vás posbírá tolik. Díky, že tu jste 🥳
Domácí zvěřinec
Život s domácími zvířaty je někdy na cvokhaus, jak by se asi shodla řada mazlíčkářů. Třeba když přijdete domů a zjistíte, že vaše kočka přes den oholila květy z kytice ve váze a ozdobila jimi půl bytu, nebo že váš pes dělal inspekci v odpakovém koši a uložil ho ke spánku do postele. O králíčcích a překousaných kabelech, pokojích vyplavených prasklými akvárii (do kterých propadla kočka vyhřívající se na vrchním krytu se zabudovaným osvětlením a topítkem), želvách na útěku (zdrhají fakt rychle, to byste nevěřili) či zběhlých opeřencích a kluzkosti jejich trusu ani nemluvě. Přesto, přesto… pro nás, kteří se těžce vyrovnáváme se stresem, jsou naši němí přátelé velkou oporou a pomáhají nám překlenout stresová období, abychom se na jejich konci nehoupali na kandelábru. A i pro životem zocelené tvrďáky, kteří stresy přecházejí s grácií, jsou zvířata věrnými společníky. Pokud jsme od nich nuceně odloučeni, chřadneme na těle i duchu — jak my, tak oni. Ať už je na vině přírodní katastrofa, ztráta střechy nad hlavou nebo třeba domácí násilí, oddělení od našich zvířecích přátel pro nás může znamenat psychické i zdravotní problémy. Vazby, které si se zvířaty tvoříme bývají velmi silné a není radno je podceňovat. Bereme je prostě jako součást rodiny. Přitom metodiky záchranných akcí nadřazují lidské životy nad životy jejich zvířecích druhů. Vědci upozorňují na to, že při řešení krizových situací a poskytování podpory obětem by se mělo změnit myšlení a vzít v potaz i lidsko-zvířecí vztahy. Zachránění člověka na úkor života jeho zvířecího parťáka totiž může také znamenat těžkou psychickou a tedy i zdravotní ránu pro přeživšího. Na druhou stranu, pokud pro nás začnou být zvířata důležitější než přátelé a rodina, tak bychom měli zpozornět, protože nám to může paradoxně rozhodit psychický sandál také. Suma sumárum, výzkumy čím dál více ukazují na složitosti lidsko-zvířecích vztahů a nutnost jejich dalšího studia.
O kočkách…
Kdo mne zná, ten ví, že jsem člověk spíše kočičí. Každý Oběžník, který vám přistane do schránky, je psaný s vrnícím klubíčkem v klíně. A tak si dovoluji dáti přednost kočičí srsti před tou psí a začít tématem kočičím.
Jedno z mých oblíbených krátkých antidepresivních videí se zaobírá využitím kočičí schopnosti dopadnout vždy na všechny čtyři pro výrobu nekonečného množství elektrické energie. Nu, žerty stranou, tušili jste, že by se studium kočičí mrštnosti dalo využít pro zlepšení léčby poraněné míchy u lidí či pro podporu zdraví starších lidí, kteří mají problémy s rovnováhou? Kočky mají po celém těle specializované senzory, jež bombardují jejich míchu informacemi o zrovna probíhajícím pohybu. Kočičí tlapky jsou tedy pefektně koordinované a výsledky výzkumů naznačují, že díky zmíněným senzorům jsou kočky schopny chůze, i když je spojení mezi míchou a mozkem částěčně narušeno. Odkrytí mechanismů, jak mícha řídí pohyb, je zásadní pro vývoj terapií a léčebných projektů pro lidi.
***
Jste cíti? Pořiďte si nikoli medvídka mývala, ale kočku! V Americe je na řadě univerzit dostupná psychologická péče využívající zvířat ke snížení stresu studentů i univerzitních zaměstnanců. Dosud se primárně využívalo pro tyto terapie psích pomocníků, výzkum však ukázal, že je mezi oběma skupinami lidí velký zájem o zapojení koček do celého terapeutického programu. Vysoce emocionálně založení lidé totiž inklinují spíše ke kočičímu objetí, které je pro ně stejně psycicky prospěšné jako mazlení lidí se psy. Převládající názor, že jsou kočky k terapiím nevhodné, tedy tímto zakládám do šuplíku s názvem “mýty aneb slyšeli jsme…”
***
Když už jsme u těch mýtů, tak si udělejme výlet do minulosti. Přetočte si kalendáře až někam do dob, kdy naši předci chodívali prát prádlo do vod řek Eufrat a Tigris a vůkol vzkvétalo Údolí úrodného půlměsíce. Tehdy se lidstvo vydalo z cest lovců a sběračů na dráhu zemědělců a uzavřeli pakt s kočkami, které prvním lidským civilizacím dělaly hlídače proti škůdcům a tuto dohodu dodržují dodnes. Je tomu již nějakých těch 10 000 let, co člověk a kočka putují společně po světě. A vše jak se zdá začalo na jednom místě. Navíc narozdíl od psů a jiných domestikovaných zvířat zůstaly kočky věrny svým předkům a lze je považovat za ochočené spíše jen napůl. Vypuštěné do přírody si dokáží velmi rychle poradit samy a znova zdivočet.
***
Jak víme, zvířata využívají mimo jiné ke komunikaci i pach. Kočky toto rozšířily ještě o signální pachové informace vytvářené bakteriemi sídlícími… inu… v jejich análních žlázách. Je tomu tak, přátelé, kočky spolu kecají zadnicí. Složení jejich mikrobiálních komunikátorů je velmi různorodé a ovlivňuje ho strava, zdraví, ale i prostředí, ve kterém kočka žije. A tím tedy bere za své jeden z mých prokočičích argumentů “narozdíl od psů si aspoň neočichávají na uvítanou zadky”. Ach, sladká nevědomosti, kde je Ti konec.
***
Poznámka o stravě koček mne přivádí k poslední kočičí vědecké perličce, kterou je výzkum jejich obezity. Ano, ano, nějak se nám ti chlupáči celosvětově mění z ladných šelem na ladné válečky na tlapičkách. Ale co se v jejich těle děje, když naberou nějaké to kilo či deset navíc? Prostorově výraznější kočky mají dle výsledků studií mnohem svižnější rychlost průchodu jídla jejich zažívacím traktem, což vede k méně efektivnímu vstřebávání živin z potravy. Navíc se mění složení jejich střevní mikrobioty, ale jiným způsobem než u lidí. Co je však kurióznější je to, že ačkoli mají chlupaté dámy a pánové s nadváhou tvar parního válce, ani zdaleka nemají jeho rozvážnou rychlost a zachovávají si zrychlení nového Astona Martina. Samozřejmě se to liší jedinec od jedince, ale stejně… kočky prostě…
…a psech
V části o kočkách jsem vám psala o zapojení psů do psychoterapií. Jedna ze studií zaměřená na tuto tematiku ukazuje, jakým způsobem jsou psi schopni vnímat stresované lidi. Jak víme, psi mají velice vytříbený čich. A to tak, že jsou schopni rozpoznat z lidského dechu a potu až s téměř 94% přesností, je-li člověk ve stresu či nikoli. Na základě vyčmuchání látek, které se z nás uvolňují do okolí v reakci na stresové situace, nám mohou psi pomoci při úzkostech, panických atakách či posttraumatické stresové poruše. Mazlení s nimi totiž zvyšuje aktivitu v části mozku, která pomáhá regulovat a zpracovávat sociální a emocionální vjemy. Ve srovnání s “neživým podnětem” (konkrétně s plyšovým lvem jménem Leo, který se hrdě zapojil do studie) dochází při kontaktu se živým psem k aktivaci více procesů v mozku a silnější emoční reakci.
Tohle zjištění tak trochu háže vidle do práce vědců vyvíjejících tzv. sociální roboty inspirované psími přáteli člověka. Jejich snaha spočívá v tom vyplnit prázdné místo v životech osamělých lidí a ve své robopsí studii se zaměřili na identifikaci základních rysů psího chování, jež by mohli využít pro vývoj robotických domácích mazlíčků. Říkáte si asi, že byste raději toho živého psa, ale pro alergiky by to mohla být cesta, jak si pořídit domů chlupáče bez nutnosti kontinuálního zobání antihistaminik, případně by podobný robopsík mohl dělat společnost lidem s mentálním postižením, kteří se o živého psa nejsou schopni postarat (např. pacienti s pokročilými formami demence).
***
Obézní psi a co s nimi — otázka která vrtala hlavou psím vědcům stejně intenzivně, jako těm kočičím zkoumajícím vrnící otesánky výše. Psí výzkumníci se mrkli na vývoj probiotik pro psy a vykouzlili 2 kmeny probiotik, které prokazatelně pomáhají snížit hmotnost tukově načechraných hafanů stejně jako zlepšit jejich střevní mikroflóru a aktivovat energetický metabolismus. Výzkumy intenzivně pokračují a třeba se brzo dočkáme oněch zázračných psíbiotik na pultech obchodů.
V souvislosti se stravou a mikrobiotou u psů rozvířili angličtí vědci diskuzi o vhodnosti krmení psů syrovým masem. Tamní hafani, jejichž lidští parťáci jim podstrojují k snědku tepelně neupravené syrové maso, zdá se vylučují rezistentní formu bakterie E. coli, která může způsobit život ohrožující infekce. Jelikož klasické léky na tuto infekci nemají výrazný vliv, je léčba velmi komplikovaná a může končit i smrtí. Zda-li je toto možno vztáhnout i mimo Spojené království mi není známo, ale možná by nebylo na škodu se nad tímto faktem minimálně zamyslet a věnovat zvýšenou pozornost kvalitě kupovaného masa i jeho zdrojům.
Zoologická zahrada nebo spíše džungle?
~ Táňa Horynová
Celé naše tělo je vlastně zoologická zahrada. Tenhle termín používám na každé přednášce pro naše střevo. I když možná by se spíše hodil výraz džungle, nebo ještě lépe deštný prales. Každý milovník přírody ví o likvidaci deštných pralesů. O tom, jak tenhle zásah narušuje ekosystém kontinentů a dokonce i celé zeměkoule. Jenomže něco podobného probíhá ve střevě každého z nás. Základem rovnováhy v přírodě je existence potravního řetězce. Počítá se do něj každý článek, od malých rostlin po velké živočichy. Vysazování bizonů, snaha o obnovení populace vlků či medvědů — tohle všechno se dělá právě na podporu obnovení rovnováhy v přírodě. Podobně funguje i potravní řetězec v našem střevě. Zdravý mikrobiom neničíme většinou tím, že bychom ho neobnovovali. Tohle mnoho z nás dělá dobře. Vysadíme zvířátka na správném místě. Jenomže pak to přijde: Zapomeneme je krmit! Začne jich ubývat a díky tomu se přemnoží “masožravci.” Když jim dojde jídlo, mají ještě nás, a tak se mohou množit a množit… až je z toho propustné střevo. Naše fyzická i psychická pohoda se odvíjí od zdravého mikrobiomu. “Býložravci” v nás (ano, součástí jsou tzv. probiotika) potřebují k životu rozpustnou vlákninu. A tak když máte rádi přírodu, dejte svým zvířátkům dobře nažrat.
Střípky poznámek
🤯 Do práce nám stále více “kecají” technologie — od mailů, přes mobily až po messengery, whatsappy a podobné instatní aplikace. Jenže. To všechno neskutečně urychluje životy, které žijeme, dostává nás to do časového presu, stresujeme, že nestíháme, a tradááá, jsem s nervy v loji. Někteří zablesknou jasným plamenem a odeberou se s peřinkou a oblíbeným plyšáčkem v lepším případě do postele, v horším případě tady kousek do Bohnic. Co s tím a jak se nezláznit? Recept lidový: 1 lžička uprdelismu, 1 klapky na uši s noise/voice cancellingem a rozumně dávkované Ne. Recept vědecký: sebejistota a vědomé věnování pozornosti jedné činnosti v jednom okamžiku bez posuzování a očekávání. Konečně přišel ten den, kdy spolu lidové léčitelství a věda souhlasí. No není to krásné?
🎼 Máte rádi hudbu? Já k ní mám silný vztah již od dětství. Jak jsem psala nedávno, zvuky nás velmi ovlivňují a hudba dělá s naší myslí divy. To říkají i vědci, jež ji studují. Nedávno přišli s tím, že oproti předchozím předpokladům dokonalý zvuk a přesnost ladění nástrojů nejsou pro naše vnímání harmonie až tak podstatné. Dosud se věřilo v bezchybný příjemně znějící matematicky přesný souzvuk prostý odchylek, s nímž prvně přišel starořecný filosof a matematik Pythagoras. Teď se však ukazuje, že máme přeci jen radši věci nedokonalé a mírné odchylky pro nás činí poslech živější, přitažlivější. Doporučení ze závěrů studie zní, abychom svůj zrak a sluch obrátili od západních nástrojů i k těm východním a nechali se unést jejich krásným zvukem. Pythagorově matematickému pohledu na nástroje se totiž ty východní zcela vymykají. Znáte šamisen? Duduk? Bonang? Jejich zpěv rezonuje úplně jinak, než na co jste zvyklí.
🙃 Používáte v komunikaci s lidmi emoji/emotikony/smajlíky? Tak pozor. Podle emojistudie si je lidé vykládají různě a může tak docházet k nepříjemným nedorozuměním. Roli v interpretaci významu emoce na kreslené tváři prý hrají pohlaví, věk i kulturní zázemí čtenáře. Dbejte tedy na kontext i na to, jak moc příjemce vašich zpráv znáte. Ať si nezavaříte 🤪
🌆 Komunitní vzdělávání, komunitní centra, komunitní zahrada, komunitní dílny… Slovo “komunita” a vše, co představuje, se dostává čím dál více do popředí s tím, jak si postupně naše společnost uvědomuje, že člověk je tvor tlupový, nikoli samotářský (ano, i introverti potřebují svou komunitu). Dveře k tvorbě svých vlastních komunit nám otevřely sociální sítě — díky nim jsme schopni navazovat vztahy s podobně smýšlejícími lidmi všude možně po světě. Oproti tomu tu máme komunity, ve kterých fyzicky žijeme. Jsou tvořeny rozmanitými lidmi, přesto ale mají svou osobnost, která závisí na umístění dané komunity a psychologickém charakteru lidí, kteří v ní koexistují. Podle vědců pak platí, že čím blíže je člověk svými osobnostními rysy k rysům osobnosti komunity, tím je v ní spokojenější a dosahuje i lepší životní úrovně.
🗣 Pro přednášející (a zvukaře) je špatná akustika a ozvěna v místnosti noční můrou. Ačkoli zvukařům náladu nezlepším, pro vás, kteří přednášíte, mám dobrou zprávu. Lidský mozek dokáže oddělovat a vnímat separátně hlas a jeho ozvěnu. Vaši posluchači jsou schopni váš projev vnímat s více než 95% přesností bez ohledu na ozvěnu. Zvukaři si mohou žel bohu vrásky ponechat, protože technika toto zatím prý ještě tak dobře neumí (zvláště ta, která má ambice automaticky rozpoznávat řeč a přepisovat ji to textové podoby).
🧬 Vědcům se podařilo zmapovat genetické informace 51 druhů obratlovců, čímž nás zase o trochu více posunuli na poli pochopení evoluce a vztahů mezi zvířaty a lidmi. Mezi studované druhy patřily kočky, delfíni, tučňáci, želvy, ale třeba i žraloci. Autoři studie je vybírali především dle toho, jak moc užitečnými modelovými organismy pro odkrytí dalších tajemství evoluce člověka jsou. V plánu je nicméně popsat alespoň jednoho zástupce z každého z 275 řádů obratlovců. Nu, mají, co dělat, ale vytvořili si k tomu skvělý počítačový software, jenž pracuje mnohem rychleji a výkonněji než ty předchozí.
🧑🏫 Jak to máte s učením? Učíte se rádi nové věci prostřednictvím kurzů, přednášek a seminářů? Nebo jste po opuštění školních lavic na studium zcela zanevřeli, s výkřikem “do školy už NIKDY!” za sebou zabouchli dveře a dáváte přednost samostudiu z knih a mouder sebraných do výzkumných studií? Možná bych zkusila toto stanovisko přehodnotit a zavzpomínat, co vám na škole vlastně tak vadilo. Bylo to učivo nebo spíš ten, kdo ho přednášel? Podle posledních výzkumů se zdá, že naši vůli učit se silně ovlivňuje ten, kdo učivo přednáší. Mozek je totiž nastavený tak, aby informace přijímal od lidí, kteří jsou nám sympatičtí a máme je rádi, zatímco od člověka, kterému nemůžeme přijít na jméno, informace (byť neutrální) přijímáme úplně jinak. Jedná se prý o vrozený způsob vstřebávání informací. Poučení závěrem: zajímá vás nějaké téma a chcete se pustit do jeho studia? Volte si kurzy a přednášky i na základě toho, jak vnímáte lektora, který je vede.
Zde končí mé vyprávění, těším se příště na přečtení.
Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!
Krásný večer vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
Kde ještě najdete moje písmenka či osobu?
🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a mentoruji ty, kteří se chtějí vyznat v odborných článcích i termínech.
🖋 Belandy vypráví – skládám písmenka do pohádek, filosofických textíků, glos ze života, prokládám to lyrikou a občas si i zamudruju.
📰 Tvůrcovské noviny – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.
📻 Tvůrcovské rádio – vyprávíme spolu s dalšími tvůrci své příběhy světu.
🧚♀️ Creació – střežím prostor pro neviděné tvůrce a pomáhám jim být slyšet.
🦦 Nadační fond Tišina – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.
🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.
Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.