Vědecký oběžník 11/24 - Novinky o zdraví
Listopad je měsícem 4 jezdců prácokalypsy: Ustavičného smrkání, Podivného kašlání, Ucpaných dutin a Celkového opotřebení. Takže si posvítíme na pokroky ve výzkumu imunity.
O tom, že tento listopad byl plný svistu a nečekaných… událostí jdoucích nepravidelně po sobě asi nemusím nikoho přesvědčovat — vidím to všude kolem sebe. I tam. Nebo támhle. Prostě toho už máme všichni až po zuby. Z toho však plyne celková neduživost psychická i fyzická, protože přemíra stresu našemu mozku ani imunitě nesvědčí. V následujícím textu se podíváme na pokroky v oblasti imunitních výzkumů, ovšem v poněkud kratším rozsahu než obvykle. Poslední dva týdny mi krade čas moje papírové miminko, které se chce dostat do adoptivních rodin dříve, než se v nich rozsvítí stromečky, takže tu teď jedním okem švidrám do studií a druhým sleduju deadlinový ciferník. Slovy J.R.R. Tolkiena “Z Hory osudu se opět kouří. Připozdívá se.”
Imunita a stárnutí
Stárnutí provází nejen změny na našich vnějších rysech, ale stárnou nám i vnitřní struktury včetně imunitního systému. Jeden z klíčových imunitních orgánů starající se o výchovu části našich imunitních buněk (tzv. brzlík/thymus) se s postupem věku stále zmenšuje až ztratí svou funkci prakticky úplně. Tak dlouho si s tím vědci lámali hlavu, až odhalili buňky, které celý proces řídí. Díky tomuto objevu by se mohl nalézt způsob, jak funkce brzlíku obnovit a zabránit jeho zmenšování. Tím by se zároveň předešlo i slábnutí naší imunity s věkem a riziku infekcí a nemocí spojených s poruchami imunity (včetně rakoviny) ve stáří.
Co dalšího ještě dokáže udržet imunitní systém mladý? Vyrovnaný poměr mezi buňkami tzv. vrozené (evolučně starší, první obranná linie) a adaptivní (evolučně mladší, speciální jednotky) imunity. Ukazuje se, že jak stárneme, tak se rovnováha vychyluje ve prospěch buněk vrozené imunity, jsme více ohroženi nemocemi jako jsou myeloidní leukémie či imunodeficience a zkracuje se nám délka života. Vědci ale našli skupinu kmenových buněk, které mají v této nerovnováze prsty. A když tohle vědí, tak s tím můžou i něco udělat.
O chronické bolesti
Chronická bolest je pro současnou medicínu dosti bolavá. Léčebné postupy, které jsou k dispozici, jsou buď tak toxické, že se musí zavádět léčiva přímo do mozkomíšního moku, nebo jsou málo účinné, případně jsou sice účinné, ale vyvolávají vznik závislosti. Pochopení příčin chronické bolesti se tak stalo alfou a omegou řady vědeckých laboratoří, které se předhánějí v tom vybádat konečně řešení na tuhle zapeklitou otázku.
Jako potenciální nové cíle pro léky proti bolesti identifikovali vědci dva iontové kanály zprostředkovávající přecitlivělost na bolest. Jedním z nich je iontový kanál spojený s přenosem pocitu doteku do mozku. Druhým je speciální místo na vápníkovém kanálu, který dolaďuje sílu bolestivých signálů. Ty se šíří nervovým systémem jako elektrické vzruchy a pro vývoj terapeutických postupů je nutné pochopit mechanismy celého procesu.
Proč v oběžníku o imunitě píšu o bolesti, ptáte se? Protože s imunitou úzce souvisí a ovlivňuje její funkce. A taky proto, že jedna studie zaměřená na léčbu pacientů s chronickou bolestí ukazuje na to, o čem se (ne)mluví v kuloárech jich nějaký pátek: komunikace lékaře s pacientem zásadně ovlivňuje léčbu a její výsledky.
Konzultace vedená ideálně ve stejné úrovni očí (např. v sedě vedle lůžka pacienta) a za účelem srozumitelně a empaticky vysvětlit pacientovi, co vše se děje a proč, vede ke zmírnění negativních pocitů, nejistoty a úzkosti pacientů, podporuje pocit naděje a přesvědčení o účinnosti léčby. Zároveň je však důležitá i komunikace od pacienta k lékaři, kdy je třeba přesně popsat příznaky spolu s projevením pochopení všeho, co mu bylo lékařem vysvětleno. Upřímná empatická komunikace naplněná jasnými otázkami a jasnými odpověďmi vede k nastavení důvěry mezi pacientem a lékařem a pozitivní vzájemné spolupráci při léčbě. (Bohužel mi místní psací editor neumožňuje tu větu dvakrát podtrhnout a vyšvihnout kapitálkami, ale aspoň si toto formátování prosím představte.)
Letem světem nemocemi
Vědci vytvářejí hydrogelový implantát, který by měl pomoci předcházet vzniku endometriózy. Mimoto bude prý fungovat i jako antikoncepční prostředech (ve zkrace: hydrogel ucpe vejcovody a spermie budou mít po srandě, stejně jako buňky endometria toužící po cestování).
Příčina systémového lupusu objevena! Stojí za ním několik buněčných defektů podporujících vznik patologické imunitní reakce. Jejich oprava by mohla pomoci zvrátit průběh nemoci a léčba by se mohla obejít bez závažných vedlejších účinků spojených se současnými terapiemi.
Že bychom byli na stopě léčby HIV? Možná. Vědcům se podařilo v průlomové studii vyvinout částici viru podobnou HIV (tzv. HIV Rev-dependentní lentivirální vektor), která by mohla ukončit potřebu celoživotního užívání léků. Měla by být totiž schopna cíleně likvidovat či inaktivovat rezervoáry viru HIV v těle pacientů. Zatím se vše testovalo jen na zvířatech a vědce čeká ještě pár let bádání. Dosud jim to prý zabralo nějakých 20 let. Ale vzdát se nehodlají, naopak.
Znáte mužskou smrtelnou nemoc na 7? A víte, že náš imunitní systém zásadně ovlivňují pohlavní hormony a tenhle nejapný vtípek je vůči pánskému osazenstvu dosti podpásový? Muži a ženy jsou nemocemi postiženi odlišně. Muži jsou např. náchylnější na virové infekce, ženy zase tahají za kratší konec provazu, když dojde na autoimunity. Švédská studie mapující terapie transsexuálů poprvé ukazuje, jaké aspekty našeho imunitního systému jsou pohlavními hormony regulovány a jaký vliv to má na naše zdraví.
Střípky poznámek
⌚️ Hlasové záznamníky umístěné na zápěstí starších osob mohou pomoci účinněji zaznamenat okolnosti ztráty rovnováhy a následného pádu, a tím pomoci k lepší diagnostice a prevenci podobných událostí. Jak víme, tak pády u seniorů s sebou nesou mnohdy neblahé následky. Vědci se tak zaměřili na to, jak se dopídit k jejich příčinám. Naneštěstí paměť ve stáří neslouží nejlíp a když se pacienta, který už je v podzimu svého života zeptáte, co se před několika hodinami, než se vám do ordinace dostal, přesně stalo, tak si toho vybaví pramálo. Nutno podotknout, že i mladší ročníky v tom stresu z nehody vytrousí z hlavy spoustu pro lékaře užitečných informací. Studie byla maličká, ale její autoři plánují rozšíření výzkumu nejen co do počtu účastníků, ale i co do sledovaných parametrů a laboratorních postupů. Cílem je vyvinutí metody odhalující včas seniory ohrožené ztrátou rovnováhy.
*
🤯 Nuda a stres. Jak spolu souvisí? U vysoce impulzivních jedinců nuda vede ke stresu, uvolnění většího množství stresového hormonu kortizolu a následně ke zkratovému chování a unáhleným rozhodnutím. Vědci tak přišli na to, proč někteří lidé považují nudu za více stresující než ostatní. A dodali další dílek do skládačky léčebných metod zaměřených na snížení stresu a zlepšení duševního zdraví. Impulzivita se totiž pojí s řadou nemocí včetně ADHD či hraniční poruchy osobnosti. Lidé trpící zvýšenou impulzivitou mají podle všeho větší sklon k závislostem a vyhledávání stimulací, které by je z nudy (tedy pro ně vysoce stresové situace) vyvedly. V plánu je rozšířená studie s více účastníky.
*
🧫 Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se ze sliznic dostávají staré a umírající buňky pryč bez toho, aby do vzniklé díry vlítl nějaký patogen? Vědci taky. Podle výsledků japonské studie sousední buňky umírající buňku vyšoupnou ven z povrchové vrstvy (epitelu), rychle se spojí a uvolněné místo uzavřou a pečlivě utěsní. Celý tento mechanismus je zprostředkovaný vápníkem, který je pro správnou likvidaci budoucích buněčných nebožtíků nezbytný. Díky všem těmto informacím můžeme doufat v posun bádání věnujících se např. atopické dermatitidě a zánětům střevní sliznice.
*
🪑 Jste mladí a vitální, každý den si dáte svižnou procházku do práce/z práce a pěstujete zdravou stravu? A myslíte si, že tím vykoupíte negativa sezení 8 hodin denně? Tak vás/nás zklamu. Je to marný. I tak se nám zvyšuje riziko kardiovaskulárních a metabolických nemocí a šupem si zrychlujeme stárnutí. Lidské tělo není stavěno na tolik prosezených hodin. Čím víc sedíme, tím víc stárneme a chřadneme. Mírná tělesná aktivita nás nespasí. Chce to se intenzivněji hýbat, nesedět pořád v jednom kuse, dělat si přestávky nebo třeba při práci chodit. Líbila se mi poznámka autora studie doporučující, abychom dělali denně něco, u čeho se aspoň 30 minut zadýcháme. Tak si myslím, že se zde nabízí přímo geniální kombinované řešení pro současnou neutěšenou zdravotně-demografickou problematiku naší republiky...
*
💡 Když už jsem zmiňovala to stárnutí, tak vám zde přihodím ještě jednu studii poukazující na noční svícení a denní přítmí. Provozujete? To neděláte dobře s těma sirkama, milí Jaromíři. Lidé vystavení během noci vysoké míře světla mají prý o 21-34 % větší šanci, že jim život zhasne dřív než by měl. Oproti tomu lidé osvícení vysokou mírou světla přes den si riziko předčasného zmateného výletu do Pelhřimova snižují zhruba o 17-34 %. Naše tělesná schránka má vnitřní hodinky, které na rozmary našich na výkon vyučených mozků z vysoka kašlou. Chceme-li si udržet zdravá těla a dožít se vysokého věku bez zdravotních omezení, bylo by fajn nechat tmu tmou a přes den si pustit slunce do života. V kombinaci s nějakým tím běháním nebo třeba svištěním na bicyklu je to značka ideál. Lidi mají pořád tendenci hledat recepty na nesmrtelnost a přitom si pod sebou se zápalem sobě vlastním vesele řežou větev.
PS: a změny času nám taky nedělají dobře (nejen) na cirkadiánní hodinky. Krom toho, že jsme při přechodu ze zimního času na letní dost vzteklí, nás trudomyslnost vede i k nezdravému chování. Ať už se jedná o jídlo nebo třeba o pohyb. Sebráním hodiny spánku po ránu nám totiž vládci změny času přivodí větší únavu a tím pádem i menší chuť se cárat někam do fitka za sportem. Přechod z letního času na zimní nám tohle ale nedělá. Jak se říká: chytrému napověz. V tomto případě mám však dojem, že nepomůže ani silné trknutí, protože delší světlo večer prý zvyšuje obchodníkům tržby a o ty jde přece především…
Zde končí mé vyprávění, těším se příště na přečtení.
Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!
Krásný večer vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?
🔬 Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu a stejnojmenný kurz Dítě pod Lupou.
🌏 Světy v nás – učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému
📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele
🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním
📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.
🦦 Nadační fond Tišina a Creació – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.
🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.
Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.